Článek
Jejich vztah byl v začátcích, ale věřila, že by Karel mohl být tím pravým. Byl pozorný, všímal si maličkostí a dělal vše proto, aby svou drahou polovičku potěšil. „Někdy mi připadalo, že byl takovým gentlemanem z doby dávno minulé. Občas možná přehrával, ale mě se to líbilo. Pocit, že o mě někdo pečuje a dělá mu radost, když jsem šťastná, mi prostě dělal dobře,“ vzpomínala Marta.
Všichni byli spokojeni
Ještě nikdy nevzala svého partnera k rodičům, Karel byl první. „Předtím mi nepřišlo, že by vztah byl vážný. Teď jsem uvažovala jinak. A už po třech měsících jsem se rozhodla, že ho našim představím. Byli z něj nadšeni, on z nich také. V tomto ohledu jsem tedy byla v pohodě, žádné trapné chvilky nepřišly, nikdo se na nikoho nedíval skrz prsty.“
Měli za sebou krásný víkend a s jejími rodiči se dohodli, že zase brzy přijedou. Chystala se totiž místní pouť, což je každý rok velká událost se spoustou dobrého jídla a samozřejmě i pití. „Říkala jsem si, že to bude fajn. Absolutně jsem si nepřipouštěla, že by se mohlo něco zvrtnout. Přeci jsme měli být pořád spolu. Upřímně řečeno mě nic špatného ani nenapadlo.“
Věděla jsem, že se opije
Dorazili znovu už v pátek, tentokrát dokonce o něco dřív. „Chlapi hned začali pít. Domácí slivovice je peklo. Nicméně musím uznat, že se Karel držel celkem statečně. Věděla jsem, že když vyrazili do noci, tak že se vrátí totálně pod obraz. Ale počítala jsem s tím, nijak mi to nevadilo. Usnula jsem, protože mi bylo jasné, dorazí někdy nad ránem.“ Z tvrdého spánku ji probudil šramot, kterému napřed nepřikládala váhu. Až po chvíli si uvědomila, že by to mohl být její partner.
Měla pravdu. Vracel se sám, otec Marty ještě zůstal v hospodě. Karel to ale v domě jejích rodičů ještě příliš neznal. U vchodových dveří tak místo doleva zatočil doprava a za chvíli už se „přilepil“ na paní domu. „Věděla jsem, že ho musím dostat do ložnice. Šla jsem pro něj a to, co jsem viděla, nikdy nevymažu z paměti. Prostě se uspokojoval.“ Marta začala řvát, následně i její matka, když zjistila, že za sebou nemá manžela, ale možného zetě.
Co když to udělá i jindy?
Karel jen něco zamumlal a snažil se dostat z postele. Povedlo se mu to až za pomoci Marty, která ho odvedla do správné ložnice. „Ráno se probudil a o ničem nevěděl. Tedy tvrdil mi, že neví, co dělal v noci. Já mu to neřekla. Věřím, že má asi okno, tak dobrý herec, aby předstíral, prostě není. Jenže nevím, jak se k tomu mám postavit. Máma mi radí, abych to nechala být. Jenže já si nejsem jistá. Co když tohle udělá i jinde někde jinde, až se opije. Nemůžu si být jistá.“
Se svým partnerem zatím zůstává. Možná se přes otřesný zážitek dokáže přenést. Na druhou stranu se kdykoli může stát, že mu „prohřešek“ vmete do tváře.
