Článek
Radovan Lukavský vyrůstal v rodině, kde byla víra v Boha na první příčce. On sám chodil pomáhat jeptiškám a ministrovat, takže se nebylo čemu divit, že si sám vybral dráhu kněze. Začal studovat církevní gymnázium v Praze, jeho rodičům se ale nedostávalo financí, takže nakonec musel odmaturovat na reálném gymnáziu v Českém Brodě. Jenže on tím nechtěl skončit. Toužil předávat vědomosti, chtěl být učitelem. Proto začal v hlavním městě studovat Univerzitu Karlovu. Druhá světová válka však jeho sny přerušila.
V lágru se učil Hamleta
Během okupace byl Radovan Lukavský totálně nasazený, přesto se odmítl vzdát se svého dalšího snu, kterým bylo herectví. Navzdory vůli rodičů. Proto nejprve v divadle Větrník vystupoval tajně, zvolil si pseudonym Karel Janota. Mimochodem, podle svědectví jeho kamaráda Přemysla Karbusického se Lukavský dokonce i v lágru učil Hamleta. A také tajně pomáhal zajatým Američanům. Nejprve jim nosil jídlo, později jim umožnil útěk. Po celý zbytek života s nimi zůstal v kontaktu, i když je dělila velká vzdálenost.
Lukavský vrátil do Prahy, hodně mu v tomto ohledu pomohl Vlasta Burian, který ho zachránil z totálního nasazení a nabídl mu angažmá v jeho divadle. „Vlasta Burian tehdy s humorem sobě vlastním napsal žádost na Arbeitsamt, že žádá o okamžité uvolnění herce Radovana Lukavského, kterého nezbytně potřebuje jako náhradu za odcházejícího Jaroslava Marvana,“ vzpomínal Lukavský. V dokumentu režiséra Ondřeje Kepky také jedním dechem dodával, že Burianovi jeho rodná země po válce velice křivdila.
Velká láska
Když nacisté divadla zavřeli, na chvíli pracoval jako traťový dělník. Naštěstí se ozbrojený konflikt blížil ke konci a Lukavský mohl dokončit studia a vrhnout se s vervou do angažmá v Divadle na Vinohradech. Už na konzervatoři, kterou dodělal souběžně s univerzitou, potkal krásnou Ludmilu Motyčkovou, do které se zamiloval. Vzali se a v roce 1959 se jim narodil syn Ondřej.
Půvabná blondýnka se pro kariéru svého manžela obětovala, zanechala práci vědkyně a starala se o domácnost. Později učila na základní škole. Herecká hvězda Radovana Lukavského totiž už v té době stoupala hodně vysoko. Bral své povolání jako poslání, ne pouze jako zaměstnání. A i když stále upřednostňoval divadlo, kupit se začaly i filmové role.
Režisér Ondřej Kepka natočil o Lukavském dokument, premiéru si nenechaly ujít hercova vnučka a pravnučka
Porazila rakovinu
Zatímco diváci a fanoušci ho milovali, protože jim rozdával radost, v soukromí mu vždycky do smíchu nebylo. S manželkou toužili po dalších dětech, jejich plány však nabourala rakovina. Lékaři ji u Lukavské objevili při běžném chirurgickém zákroku, i proto to byl obrovský šok. Doktoři jí dávali několik měsíců života, ona se ale rozhodla bojovat a Lukavský stál při ní. Modlil se, aby to dobře dopadlo. Nakonec se tak opravdu stalo navzdory tomu, že to lékaři nemohli pochopit.
Hercova paní už ale nemohla nikdy mít další potomky, to byla otřesná cena za úspěšnou léčbu. Oni to ale přijali, vrhli se do práce a užívali si štěstí, které jim bylo dáno. Díky synovi se manželé nakonec dočkali vnoučat Martina a Kláry. Ludmila Lukavská však krátce před svými osmdesátými narozeninami zemřela, pro herce to byla obrovská rána.
Smrti se nebál
Lukavský se upnul na práci a zbývající členy své rodiny. Tragédiím však nebyl konec. Když jednoho dne odjel se synem na chalupu, Ondřej Lukavský dostal těžký srdeční záchvat. Svému tatínkovi zemřel v náručí. Radovan Lukavský se sice snažil najít další smysl života, vrátil se do Národního divadla, ale postupně odcházel. Dostal zápal plic a skončil v nemocnici.
Jeho vnučka Klára s ním byla do poslední chvíle. Vzpomínala, že dědeček se smrti nebál, protože ji považoval za možnost, jak se znovu setkat s milovanou manželkou a synem. Zemřel 10. března 2008 v Praze a opět se naplno ukázalo, jak noblesním člověkem byl. Přál si, aby mu do hrobu dali láhev dobrého vína. A také nechtěl, aby byl jeho pohřeb smuteční záležitostí. Měli se potkat lidé dobré vůle oděni do bílého.
Zdroje: idnes.cz, blesk.cz, lifee.cz, super.cz, zeny.iprima.cz, ctidoma.cz
