Článek
Když se řekne Valérie Zawadská (67), mnohým se vybaví výrazný hlas a desítky dabingových rolí, které provázely celé generace diváků. Přesto dnes její život vypadá úplně jinak než dřív, méně premiér, více ticha, přírody a práce, která není tolik na očích, ale o to víc dává smysl. Zawadská však nikdy úplně nezmizela z profesního světa, jen si ho přetvořila podle sebe. Nastavila si své vlastní tempo a vypadá moc spokojeně.
Lásky se nakonec přeci jen dočkala
Její osobní život se nevyvíjel podle klasického scénáře. Ještě kolem pětatřicítky byla sama a bez dětí, což v té době nebylo úplně běžné. Zvlášť v prostředí, kde se soukromí často řeší veřejně. Zlom přišel až v Městských divadlech pražských, kde potkala technika Romana Kříže. Jejich vztah se postupně proměnil v pevné partnerství, které funguje dodnes. Sice bez oficiálního sňatku, ale s velkou dávkou respektu a stability.
Společně vychovali dva syny. Jan se narodil v roce 1995, kdy bylo herečce 37 let let, Roman přišel na svět o tři roky později. „Já jsem dvacátý den po prvním porodu a desátý po druhém už běžela pracovat. Když se mi narodil první syn, dabovala jsem seriál Dynastie, to nebylo možné přerušit. Muž mi vozil kluka na kojení do studia,“ vzpomínala s tím, že její drahý byl asi jedním z prvních mužů, který byl u nás na mateřské dovolené.
Valérie Zawadská možná už ani nedoufala, že se dočká rodiny
Únik na venkov jako dokonalý krok
Pokud jde o veselku, tak z toho podle všeho nic nebude. „Nechci tohle téma rozebírat, řeknu jenom, že po svatbě jsem nikdy netoužila,“ měla vždycky jasno. Ostatně, Zawadská má obecně přístup k životu takový, že se nehodlá ničím příliš svazovat. Je to „pozůstatek“ z jejího někdejší vztahu. „Kdysi mi jeden člověk, kterého jsem velmi milovala, říkal: ‚Dělej si, co chceš.‘ Trvalo mi osm let, než jsem pochopila, co mi tím chtěl říct.“ Někdy zkrátka v životních rozhodnutí překážejí pouze prkotiny, které je snadné odstranit.
Každopádně jedním z jejích nejzásadnějších životních rozhodnutí bylo pořízení chalupy v jihočeských Cehnicích nedaleko Strakonic. To, co zpočátku působilo jako víkendový únik z města, se postupně proměnilo v hlavní životní prostor. „Dům o velikosti 4 plus 1 byl ve velmi dobrém stavu a k okamžitému nastěhování, což bylo pro mě opravdu velmi důležité. Po těch mnoha letech, kdy jsem trávila prázdniny s dětmi v paneláku v Praze nebo ve Vimperku, anebo na severní Moravě u sestry a u táty, to bylo něco nádherného,“ vysvětlovala.
Tenhle posun není u českých umělců ojedinělý. Mnozí z nich v posledních letech hledají únik z městského tempa a nacházejí ho právě na venkově. V případě Zawadské ale nejde o trend, spíš o přirozený vývoj.
Hlas, který nezmizel
Ačkoliv ji dnes diváci na obrazovce vídají méně, její hlas zůstává nepřehlédnutelný. Dabing je dlouhodobě její silnou disciplínou a patří k herečkám, které dokážou postavě dodat hloubku jen pomocí intonace a práce s emocí. V posledních letech se navíc výrazněji věnuje audioknihám. Tento formát v Česku zažívá boom, počet posluchačů i vydaných titulů roste každým rokem. Pro zkušené herce je to ideální prostor, jak zúročit hlasovou práci bez nutnosti být neustále „na očích“.
Na jevišti se stále objevuje, ale výrazně selektivněji než v minulosti. Její domovskou scénou se stalo Divadlo Radka Brzobohatého, kde vystupuje v projektech, které jí dávají smysl nejen profesně, ale i lidsky.
