Článek
Česká televize divákům rozsáhlou rodinnou ságu zasazenou do let po první světové válce. V centru příběhu stála rodina Valentových, která díky válečným zakázkám zbohatla a přestěhovala se z venkova do pražského Podolí. Vedle rodinných sporů, milostných vztahů a podnikatelských ambicí se v seriálu První republika rozvíjela také detektivní linka kolem staré vraždy. Seriál režiséra Bisera Arichteva se nakonec dočkal tří řad. Původně přitom tvůrci počítali s rozsáhlejším příběhem, který měl pokračovat mnohem dál.
Koleník kvůli roli změnil postavu i vzhled
Jednou z nejvýraznějších tváří seriálu se stal slovenský herec Ján Koleník, který ztvárnil Vladimíra Valentu. Představitel legionáře, majitele módního salonu a amatérského detektiva měl od začátku poměrně náročný úkol. Tvůrci po něm chtěli, aby se vzhledem co nejvíce přiblížil postavě a zároveň působil uvěřitelně jako muž, který prošel válkou.
Koleník proto musel výrazně zhubnout a ubrat ze svalové hmoty, kterou si předtím vybudoval kvůli jiné roli. Ještě nepříjemnější zkušenost přišla během bojových scén. Dobové boty, které dostal, mu byly malé, což nebylo nic příjemného. „Slezl mi nehet. Až po roce dosáhl původní délky,“ vzpomínal. Trvalo skoro rok, než mu narostl do původní délky.
Ján Koleník si sáhl na dno
Samotné bojové scény navíc vznikaly v mimořádných podmínkách. V létě 2013 se natáčelo při teplotách kolem 40 stupňů ve stínu, což bylo obzvlášť nepříjemné v těžkých kostýmech. Na historickou věrohodnost se myslelo i u detailů, které divák většinou vůbec nepostřehne. Koleník například dostal skutečná vojenská vyznamenání. Tvůrci navíc nechtěli jeho hlas dabovat. Slovenští diváci byli na Koleníkův hlas zvyklí, české publikum ale čekalo, zda herec zvládne přirozeně českou výslovnost. S tím mu pomáhala herečka, dabérka a foniatrička Jana Postlerová.
Töpferův plnovous a Studénkové nehoda
Z dnešního pohledu působí jako samozřejmost i Tomáš Töpfer v roli Karla Škvora. Jeho charakteristický plnovous však do prvorepublikové společnosti úplně nezapadal. Podle dobových společenských zvyklostí nebyl u mladšího nebo středně starého muže z vyšších společenských vrstev takový plnovous běžný. Mnohem obvyklejší byl hladce oholený obličej nebo upravený knír.
Jedním z nejdramatičtějších okamžiků spojených s natáčením přitom vůbec nebyla scéna před kamerou. Herečka Zdena Studenková, představitelka Boženy Škvorové, havarovala při cestě mezi Bratislavou a Prahou, kde neustále pendlovala kvůli natáčení. „Nástupy mám ve čtyři ráno a vydržet do pozdního večera, kdy se třeba ještě vracím po natáčení zpět na Slovensko, protože hraju v divadle, dá občas zabrat. Kvůli mikrospánku jsem měla vloni na podzim příšernou autonehodu,“ přiznala.
Automobil vyjel z dálnice a skončil zcela zdemolovaný. Herečka přesto vyvázla bez vážnějšího zranění a nemusela být hospitalizována. Sama později popsala, že v prvních okamžicích měla pocit, že zemře. „Pamatuji se jen, že jsem začala sjíždět z dálnice, narazila do prvního sloupu a už v tu chvíli jsem zavřela oči a nic nedělala. Byla jsem přesvědčena o konci. V duchu jsem si říkala: Beďo (Josef Bednárik, pozn. red.), jdu za tebou.“
Irena změnila tvář, ale příběh pokračoval
Výraznou změnou prošla během seriálu také postava Ireny Valentové. Ve druhé řadě ji hrála Anna Fialová, která se rozhodla v projektu nepokračovat. Tvůrci proto museli najít herečku, která by působila jako věrohodná pokračovatelka její postavy. Volba padla na slovenskou herečku Katarínu Šafaříkovou, která se Fialové nápadně podobala. Režisér Biser Arichtev ji objevil díky slovenskému filmu Agáva a podoba obou hereček byla při výběru zásadní, protože Irena už byla známou postavou a náhlá změna jejího vzhledu by mohla působit rušivě.
Katarína Šafaříková se musela vypořádat s nepříjemnostmi
Šafaříková ale narazila na jiný problém. Přestože se intenzivně připravovala na českou výslovnost, slovenský přízvuk se nepodařilo úplně odstranit. Nakonec její postavu ve třetí řadě hlasově zastoupila Barbora Šedivá. „Katarína je skvělá herečka a její čeština je téměř dokonalá, ale vzhledem k tomu, že hraje postavu, kterou v minulé sezoně hrála česká herečka Anna Fialová, rozhodli jsme se ve třetí řadě pro české předabování, aby diváky nerušil ani náznak slovenského přízvuku,“ vysvětloval kreativní producent ČT Jan Maxa.
Arichteva obsadila manželku, původně ji přitom nechtěl
Zajímavý příběh se pojí také s Veronikou Arichtevou, která hrála Magdalenu Valentovou. Režisérem seriálu byl její tehdejší partner a pozdější manžel Biser Arichtev. Herečka později přiznala, že situace nebyla jednoduchá. Na castingu ji totiž původně režisér do role příliš nechtěl. Nakonec zafungovala zkouška a Arichteva získala postavu Magdalény. Následně se řešilo i to, zda její obsazení nebude kvůli partnerskému vztahu s režisérem působit jako protekce. „Bylo to hodně náročné období, ale nakonec jsem tu roli dostala a byla jsem velmi šťastná. O to víc jsem se musela snažit, abych nezklamala,“ uvedla později.
Magdaléna přitom patřila k postavám, které do konzervativního světa seriálu přinášely modernější pohled. Byla inteligentní a emancipovanou ženou, která například řídila automobil, což tehdy nebylo pro ženu zcela obvyklé.
Písek místo asfaltu a tisíce kostýmů
Velká část kouzla seriálu vznikla díky práci, kterou divák na první pohled nevidí. Natáčelo se na řadě skutečných historických míst, mimo jiné v Kutné Hoře, na zámku Ploskovice, v Třebízi, Veltrusech, Terezíně nebo v pražském klášteře svatého Gabriela. Pro třetí řadu pak produkce uváděla 95 natáčecích dní, 80 herců včetně epizodních rolí a přibližně tisíc komparzistů.
U první série byly nároky ještě větší. Natáčení zabralo kolem 180 dní, vystřídalo se při něm přes 200 herců a zhruba 1500 komparzistů. Kostyméři připravili více než 2700 kostýmů. Výraznou úpravou musely projít také některé exteriéry. Před domem, který v seriálu představoval vilu Valentových, se například asfaltová komunikace opakovaně zasypávala pískem. Po natáčení se zase musel odstranit, aby místo mohlo normálně fungovat. Samotná vila přitom neleží v pražském Podolí. Seriálové sídlo Valentových si zahrála Dajbychova vila v Kutné Hoře.
Dobová iluze měla i své trhliny
Přes veškerou snahu se tvůrci nevyhnuli detailům, které pozornější diváky pobavily a historické nepřesnosti patří dodnes k nejčastěji diskutovaným stránkám seriálu. Jednou z nich jsou například moderně působící prvky oblečení. Kritika se objevila u scény, v níž má Markéta Plánková nosí samodržící punčochy se silikonovým páskem. Taková konstrukce pochopitelně nepatří do prvorepublikové módy.
Další upozornění se týkalo data 29. února 1919. Problém je jednoduchý – rok 1919 přestupným rokem nebyl, takže takové datum v kalendáři vůbec neexistovalo. Pozornosti neunikly ani společenské zvyklosti. Jana Štěpánková jako Hedvika Valentová se například v jedné scéně objeví venku bez pokrývky hlavy. U ženy z vyšší společenské vrstvy by to v daném prostředí působilo přinejmenším neobvykle.
A podobných detailů se v seriálu najde víc. Například portréty císaře Františka Josefa, které se v seriálu objevují i v době, kdy už byl několik let po smrti a na trůně ho vystřídal Karel I a tak dále. Z pohledu sledovanosti to ale žádná katastrofa nebyla. Všech 22 úvodních epizod sledovalo v průměru 1,301 milionu diváků starších patnácti let. První díl si dokonce pustilo 1,639 milionu dospělých diváků.
Zdroje: autorský článek s využitím
