Článek
Nekonečný seriál. Seriál Ulice by s námi měl vydržet „navěky“. Možná to samozřejmě je, pro profesionála v oboru není až tak složité skládat další a další více či méně uvěřitelné příběhy více či méně uvěřitelných postav libovolně dlouho. Předpokladem ale pak je, že divák je po tolika letech otupělý a Ulici si zapíná víceméně automaticky, protože si na to zkrátka zvykl. Při bližším pohledu je totiž zřejmé, že seriál začíná notně šlapat vodu.
Těhotenství jako u tuleňů
Nechme teď stranou chyby ve smyslu, že se třeba Vasil Fridrich v seriálu ocitl dvakrát, pokaždé ale jako jiná postava. Neřešme ani to, že Karla Marečková v podání Markéty Stehlíkové byla těhotná jedenáct měsíců. Pokud není tuleň, jejichž samice jsou březí téměř rok, tak to prostě reálně možné není. Pochybení byla a budou, to se prostě stává.
Mnohem víc do očí bijící jsou situace, která se v Ulici v poslední době řeší a které dokumentují, že scenáristé se snaží každou situaci co nejvíc prodlužovat, aby natáhli děj a tudíž „zbylo“ na více dílů. Aktuálním tématem je zdravotní stav Luboše Marečka (Rostislav Novák ml.), která zapomněl jméno svého vnuka, neorientuje v čase ani prostoru a trpí dalšími komplikacemi. Přesto ho nikdo několik dílů nedostal do nemocnice.
Už to bije do očí
Těžko ci představit, že bychom takto postupovali v reálném životě u někoho, na kom nám záleží. Ano, starší lidé mají tendenci tvrdit, že jim nic není, že výpadky paměti jsou náhoda apod. To ale neznamená, že je třeba vyšetření, v některých případech dokonce akutní, protože jde o čas. Je na příbuzných, aby návštěvu doktora zařídili i přes odpor „pacienta“. V případě rodiny Marečkových je to ale stále o váhání, debatách a dohadech ve jménu dalšího a dalšího natahování děje.
Dalším do očí bijícím nesmyslem je gamblerství Vandy (Kristýna Hrušínská). Několik měsíců vytáček a všichni jí na to stále skáčou? Ale no tak, v jakém světě? Určitě ne v takovém, kde má kolem sebe vnímavou rodinu a přátele. A minimálně její seriálový manžel a Blanka Voláková (Linda Rybová) se tak tváří. Berme v potaz, že Vanda už zkolabovala, zadlužila se, byla několikrát při hraní přistižena (nikdo si „jako“ nevšiml) atd.
„Hitem“ posledních týdnů byla i nakonec neuskutečněná svatba Áji (Barbora Mudrová) a Mária (Jiří Kniha). Představa, že se nastávající manželka absolutně nestává o to, jak probíhají přípravy na její velký den, co je zařízené, jaké budou květiny atd. a nechá to dojít až tak daleko, že její vyvolený zjistí, že prakticky na nic nemá peníze, to už je od scenáristů pomalu jako ukázka z vysoké školy demagogie. Opět se natahovalo, až pomyslné údy seriálu bolestí skřípaly. Ale co, divák přeci snese všechno.
Pozastavit by se dalo i nad dilematem Vítka Klímy (Filip Čapka), která má problém s tím, že po něm případný zadavatel zakázek chce, aby jeho firma zrychlila tempo i na úkor ne zcela dokonale odvedené práce. Ale budiž, tady bychom se mohli pustit do debaty, kolik českých podnikatelů by s tím mělo trable, ale nechme to být. Jako morální apel je to ze strany scenáristů vlastně dobrý tah.
Je vůbec čas dělat něco jinak?
Buď jak buď, možná by ze strany těch, kteří Ulici „dávají na papír“, stálo za to zvolnit. Promyslet si o něco lépe, jak budou jednotlivé postavy reagovat, jak se bude jejich příběh dál vyvíjet. Jenže v tom je právě ten problém, ono to nejde. Jen tak se zastavit, přemýšlet a pak teprve začít psát. Je třeba to ze sebe sypat, aby Ulice mohla dál frčet každý den závratnou rychlostí. Na úkor kvality.
Co říct závěrem? Asi to, že od Ulice nikdo nikdy neočekával televizní zážitek, nad kterým by v úžasu zíral a nemohl se odlepit od obrazovky. Ovšem alespoň základní povědomí o tom, že divák není trouba, by to prostě chtělo.
