Článek
Najít spřízněnou duši. Pro Davida klišé, kterému příliš nevěřil. Sice nijak nezatracoval vztahy jako takové, spíš k nim ale vždycky přistupoval jako k něčemu, co má být zejména „obchodní transakcí“. Zkrátka vztah podle něj měl něco hmatatelného přinést oběma stranám. „Třeba rodinu. Dva lidi, z toho jsou pak tři, případně víc. To mi dávalo smysl. Méně už nějaké zaláskované řečičky, romantická gesta apod.,“ přiznával David bez okolků.
Zamiloval se až po uši
Všechno se ale změnilo, když potkal Karolínu. Byla pro něj jako zjevením z jiného světa. Nevěřil, že existuje bytost, která ho dostane totálně do kolen a kvůli které by byl ochoten se vzdát čehokoli na světě. „Opravdu jsem se zamiloval jako puberťák. Chtěl jsem s ní trávit každou volnou minutu za jakoukoli cenu. I práce šla stranou, což poslední víc než rok neexistovalo.“
Sympatická brunetka to měla stejně. Svět pro ně nemohl být dokonalejším místem. Trávili spolu volné chvíle a brzy zjistili, že chtějí víc. Takže se k sobě nastěhovali. „Našli jsme si byt, společně. Nechtěl jsem, aby mi ten můj stávající připomínal minulost. A ona šla do Prahy z Moravy, takže bylo rozhodnuto. Myslel jsem si, že je všechno dokonalé a nikdy to neskončí.“ David si dokonce našel jinou práci, ve které nemusel trávit tolik času. Zkrátka život značka ideál.
Všechno pěkné ale jednou končí. V jejich případě ve chvíli, kdy to ani jeden nečekal. Návštěva u jejích rodičů byla logickým krokem, později byla samozřejmě v plánu také večeře u Davidova otce a další den i matky. Žili totiž odděleně. „Těšil jsem se, že to všechno mezi námi má takový vývoj. Běželo to jako na drátkách a i moji kamarádi říkali, že mě Karolína úplně změnila. Byl jsem usměvavý, plný energie. Ne vycucaný z věčné práce.“
Jasně jsem ji poznal
Bohužel návštěva u jejích rodičů skončila katastrofou. „V její mámě jsem poznal ženu, se kterou jsem měl před časem románek. A evidentně byla vdaná, což jsem tenkrát netušil. Ale to bylo jedno. Vyděsilo mě to, panikařil jsem, začal jsem se potit, nemohl jsem mluvit. A pak mě nenapadlo nic jiného, než něco zablekovat a rychle vzít nohy na ramena. Nic jiného jsem dělat nemohl, byl jsem, jako kdyby mě někdo praštil lopatou po hlavě.“
David nechtěl nic vysvětlovat. Přijel domů, vzal si nejnutnější věci a zmizel. Dva týdny se neozval, Karolíně o sobě vůbec nedal vědět. „Choval jsem se hrozně. Asi by mi odpustila, ale já jí nechtěl říct důvody svého chování. Nechal jsem si utéct nejúžasnější ženu svého života. Nicméně vím, že bych se s její rodinou stejně nemohl stýkat.“
