Článek
Když režisér Sergio Leone obsadil Henryho Fondu do role bezcitného Franka, mnozí si klepali na čelo. Fonda byl totiž dlouhá léta symbolem čestných hrdinů a slušných mužů. Právě proto po něm Leone sáhl, chtěl diváky šokovat hned při prvním setkání s jeho postavou. Herec nabídku zpočátku odmítal. Nechápal, proč si ho italský režisér vybral právě na roli vraha.
Leone proto odletěl do Spojených států a osobně mu vysvětlil svůj záměr. Popsal mu scénu, v níž kamera nejprve ukáže muže střílejícího na utíkající dítě a teprve potom odhalí jeho tvář. Tou měl být právě Henry Fonda. Herec nakonec souhlasil a vznikla jedna z nejpamátnějších záporných rolí filmové historie.
Tragédie během natáčení
Na natáčení dorazil Fonda s knírkem a hnědými kontaktními čočkami, aby vypadal drsněji. Leone ho ale okamžitě zastavil. Chtěl, aby diváci viděli známou tvář s pronikavýma modrýma očima. Právě kontrast mezi Fondovým laskavým vzhledem a krutostí jeho postavy měl vyvolat co nejsilnější efekt.
Atmosféru natáčení poznamenala i skutečná tragédie. Herec Al Mulock, který ztvárnil jednoho ze tří pistolníků v legendární úvodní scéně na nádraží, druhý den po dokončení svých záběrů vyskočil z okna hotelu ve Španělsku. Zemřel ještě během převozu do nemocnice. V době pádu měl stále na sobě filmový kostým.
S touto událostí se pojí i často připomínaná historka o Sergiu Leonem. Když štáb zraněného herce odvážel, režisér údajně místo kostýmu řešil právě kostým, který produkce ještě potřebovala pro další natáčení. Ať už byla situace přesně jakákoli, příběh dobře vystihuje jeho pověst tvůrce, který byl při práci posedlý každým detailem.
Claudia Cardinale o ničem nevěděla
Leone byl známý tím, že neustále hledal nové způsoby, jak diváka překvapit.Filmový historik Christopher Frayling ve své oceňované biografii Sergio Leone: Something to Do with Death uvádí, že Leone zvažoval úvodní záběr na Jill (Claudia Cardinale) z takového úhlu, aby bylo patrné, že nemá spodní prádlo.
Podle Fraylinga od tohoto nápadu nakonec ustoupil. Cardinale totiž o ničem nevěděla a s největší pravděpodobností by nesouhlasila a z filmu odešla. Což by byla samozřejmě velká škoda. Jill se přesto stala jednou z nejvýraznějších ženských postav jeho filmografie a kolem jejího osudu se točí podstatná část příběhu.
Charles Bronson ve skutečnosti nehrál
Postava tajemného Harmoniky neodmyslitelně patří k Charlesi Bronsonovi, jenže herec na harmoniku ve skutečnosti hrát neuměl. Před kamerou se učil alespoň správně držet nástroj a napodobovat pohyby při hře. Zvuk, který ve filmu slyší diváci, však vytvořil profesionální hudebník Franco de Gemini, jenž během natáčení často stál těsně vedle kamery a hrál místo Bronsona. Leone původně přitom uvažoval o Clintu Eastwoodovi, ten ale nabídku odmítl.
Jedním z důvodů, proč má Tenkrát na západě tak jedinečnou atmosféru, je spolupráce Sergia Leoneho s Enniem Morriconem. Zatímco většina filmů dostává hudbu až po dokončení natáčení, tady vznikly hlavní motivy ještě před první klapkou. Leone je pak pouštěl hercům přímo na place. Díky tomu se pohybovali i hráli v přesném rytmu skladeb, které dnes patří mezi nejslavnější filmové melodie vůbec.
Přestože byl film dnes považován za mistrovské dílo, ve Spojených státech při premiéře příliš neuspěl. Distribuční společnost jej zkrátila přibližně o 25 minut, čímž narušila pečlivě budované tempo. V Evropě se však promítala téměř kompletní režisérská verze a právě ta postupně proměnila Tenkrát na západě v jeden z nejuznávanějších westernů všech dob.
Zdroje: autorský článek s využitím
