Článek
Dnes je Václav Vorlíček spojován především s pohádkami a komediemi. Na začátku sedmdesátých let ale ukázal, že se dokáže pohybovat i v podstatně civilnějším prostředí. Po filmech jako Dívka na koštěti nebo Pane, vy jste vdova! natočil kriminální drama Smrt si vybírá. Film vznikl v roce 1972 podle scénáře Jaroslava Kořána, do kin se dostal v následujícím roce.
O čem je Vorlíčkova kriminálka?
Příběh začíná vraždou řidiče poštovního vozu Radka Šimka. Policie poměrně rychle vyloučí klasický loupežný motiv – oběť u sebe neměla dost peněz, aby takový čin dával smysl. Jenže Šimkův kolega Honza Marek v podání Václava Postráneckého má pocit, že za vraždou musí být něco dalšího. A rozhodne se pátrat sám.
To je ostatně hlavní princip celého filmu. Honza postupně zjišťuje, že svého kolegu ve skutečnosti vůbec neznal tak dobře, jak si myslel. Tajemství Šimkova soukromého života ho nakonec přivede ke zpěvačce Kláře a následně také k hudebníkům z kapely Flamingo.
Z taxíku se staly poštovní vozy
Na filmu je zajímavé také prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Namísto klasické představy filmového detektiva se Vorlíček pohybuje mezi poštovními řidiči, garážemi, bary a hudebními kluby. Honza Marek pracuje jako řidič poštovního vozu a právě služební automobil se stává jedním z typických prvků filmu. Společně s kolegou Šimkem navíc vlastní ojetou Volhu. Dobová Praha je tak ve snímku zachycena nejen prostřednictvím ulic, ale také automobilů, které dnes působí jako svého druhu filmová kronika.
Vedle poštovních vozů se ve filmu objevují také další tehdejší užitkové automobily. Policejní vozy zase zastupují známé sovětské GAZy M21, kterým se v Československu říkalo Carevny. Velkou roli hrají i samotné lokace. Vražda Radka Šimka se odehrává v prostoru u Hlubočepí, pod viaduktem v oblasti Prokopského údolí. Filmový přehled právě tuto část Prahy uvádí jako místo, kde je řidič poštovního vozu zastřelen.
Výsledkem je prostředí, které má k Vorlíčkovým pohádkám nebo bláznivým komediím hodně daleko. Místo pohádkových kulis dostává divák garáže, poštu, pražské ulice a hudební podniky.
Jana Šulcová jako zpěvačka, která nezpívá
Jedním z nejzajímavějších prvků filmu je postava Kláry Hirschové. Tu hraje Jana Šulcová, která byla v té době už známou herečkou, ale film jí tentokrát přisoudil také pěveckou úlohu. Klára je zpěvačkou skupiny Flamingo a její fotografie se objeví mezi věcmi zavražděného Šimka. Honzovo pátrání se proto začne točit také kolem kapely a jejích členů.
Šulcová ovšem ve filmu své pěvecké party nenazpívala. Její hlas v písni Život utíká patří Marii Rottrové, tehdejší skutečné zpěvačce skupiny Flamingo. Hudbu složil Karel Svoboda a text napsal Zdeněk Rytíř. Je to jeden z detailů, který může při dnešním sledování snadno uniknout. Na obrazovce člověk vidí Janu Šulcovou, ale slyší Marii Rottrovou. Právě Rottrová dodává filmu jednu z jeho nejzajímavějších dobových vrstev. Flamingo totiž není fiktivní kapela vytvořená pouze pro potřeby scénáře, ve filmu vystupují skuteční členové ostravského souboru.
Když muzikanty dabovali herci
Vorlíček ale šel ještě dál. Skuteční členové Flaminga ve filmu nejen vystupují, ale jejich mluvené repliky dostali na starost herci. Vedoucího kapely Richarda Kovalčíka například na plátně namluvil Oldřich Vízner. U bubeníka Radka Dominika zase zazní hlas Jana Kanyzy. Dobové filmové materiály potvrzují, že šlo skutečně o kombinaci reálných muzikantů a hereckého dabingu.
Díky tomu se ve filmu potkávají dvě skupiny známých tváří. Na jedné straně skuteční hudebníci, na druhé herci, kteří jejich postavy mluví. A obsazení je na svou dobu poměrně výrazné. Vedle Postráneckého a Šulcové dostali prostor Jan Libíček, Jaroslav Moučka, Jaroslav Drbohlav nebo Ladislav Mrkvička. Libíček hraje manažera Křížka, Moučka poštovního řidiče Vodičku, Drbohlav zvukaře Míru a Mrkvička kytaristu Mikyho.
Deska Beatles je ve filmu omylem
Filmoví pozorní diváci mohou narazit ještě na jednu pozoruhodnou dobovou drobnost. Při domovní prohlídce se v jednom ze záběrů objeví vinylová deska Beatles Twist and Shout. Nahrávka přitom v tehdejším Československu oficiálně nevycházela, takže její přítomnost ve filmu působí poněkud nečekaně.
Jana Šulcová patřila mezi naše nejkrásnější herečky
Ještě zajímavější je, že deska nezůstane pouze rekvizitou. Pátrači si během scény pustí gramofon a místo Beatles nakonec zazní skladba Karla Gotta. I tak jde o detail, který dobře dokresluje atmosféru počátku sedmdesátých let, kdy se západní populární hudba do Československa dostávala různými cestami, přestože její dostupnost byla omezená.
Detektivka je zároveň malou kronikou své doby
Smrt si vybírá dnes samozřejmě nepůsobí jako dokonale vystavěná moderní kriminálka. Její kouzlo je jinde. Film zachycuje svět počátku sedmdesátých let v poměrně konkrétní podobě – od automobilů přes poštovní provoz až po tehdejší hudební scénu.
Do příběhu se navíc dostávají i starožitnosti a zahraniční obchod. Honzovo pátrání ho zavede až k zahraničnímu manažerovi Joachimovi Dittmarovi, kolem kterého se točí další část zápletky. Zde se ukazuje, že zavražděný Radek vedl mnohem složitější život, než jeho kolegové tušili. Výsledkem je zvláštní směs detektivky, hudebního filmu a dobového obrazu Československa. Vorlíček se tentokrát obešel bez pohádkových motivů i komediálních eskapád a místo toho postavil příběh na postupném odhalování tajemství.
Zdroje: autorský článek s využitím
