Článek
Režisér Petr Schulhoff natočil v roce 1966 film, který dodnes funguje překvapivě dobře. Vrah skrývá tvář není klasickou detektivkou plnou akce. Místo efektních přestřelek sází na psychologii, napětí a pečlivou práci kriminalistů. Díky tomu bývá snímek společně s pokračováními Po stopách krve a Diagnóza smrti považován za vrchol filmové série s majorem Kalašem.
Skutečný vrah naháněl hrůzu Československu
Scénář nevznikl ve vzduchoprázdnu. Schulhoff se spolu se scenáristou Lubomírem Možným inspiroval případem Václava Mrázka, jednoho z nejnebezpečnějších československých sériových vrahů. Muž, který měl na svědomí sedm obětí, dlouhé měsíce unikal spravedlnosti. Dopaden byl až v roce 1957 shodou okolností při vyšetřování jiné trestné činnosti, kdy policisté objevili předměty patřící zavražděným i vražednou zbraň.
Tvůrci sice skutečný případ neuvedli doslova, ale právě jeho brutalita dala filmu onu tíživou atmosféru. Místo explicitního násilí nechává režisér pracovat divákovu představivost, což je mnohdy ještě působivější. Česká televize dodnes uvádí, že film vychází ze skutečného případu sedminásobného vraha.
Hrušínský i Brzobohatý se hodně naučili
Jedním z hlavních důvodů, proč major Kalaš působí tak přesvědčivě, je příprava Rudolfa Hrušínského. Herec nehrál podle vlastní fantazie. Čas trávil s legendárním kriminalistou Karlem Kalivodou, kterému se přezdívalo „pražský Maigret“. Pozoroval jeho výslechy, způsob uvažování i vystupování. Od skutečného kriminalisty převzal klidný projev, minimum gest i zdánlivou nenápadnost. Výsledkem je postava, která nepotřebuje zvyšovat hlas ani rozdávat rány. Stačí jí trpělivost, zkušenosti a schopnost číst lidi.
Ještě náročnější příprava čekala Radoslava Brzobohatého, představitele nadporučíka Vargy. Režisér chtěl, aby policisty nehráli jen naoko, a proto herec absolvoval několik nočních služeb s pražskou mordpartou. Na tuto zkušenost později vzpomínal s respektem. „Každý den jezdit k takovým ošklivostem, mrtvolám, otřesným případům, to člověka poznamená. Nedělalo mi to vůbec dobře. Klobouk dolů před kriminalisty, mají můj obdiv. Oni to i v těch nejtěžších chvílích brali úplně v klidu, nechyběl jim nadhled a humor. Já bych tuto práci dělat nemohl.“ Díky této zkušenosti působí jeho výkon vedle Hrušínského mimořádně autenticky.
Ve filmu si zahrál skutečný psychiatr Miroslav Plzák
Zajímavostí je i obsazení známého sexuologa a psychiatra Miroslava Plzáka. Ve filmu ztvárnil psychiatra, tedy profesi, kterou skutečně vykonával. Podle jeho pozdějších vzpomínek šlo o neobvyklou formu vyrovnání s režisérem Petrem Schulhoffem. „Režisér Schulhoff byl můj pacient, léčil se u mě. Obstarával jsem mu ze zahraničí ty nejlepší léky, které tu nebyly k mání, což samozřejmě něco stálo. Ale on byl tak trochu kolenovrt. Než aby mi za to něco zaplatil, tak mě jako protislužbu prostě obsadil do své detektivky,“ vysvětloval.
Silný dojem zanechala také tehdy mladinká Zuzana Ondrouchová, která hrála Radku, jedinou důležitou svědkyni případu. Krátce poté se objevila i v oblíbené komedii Dívka se třemi velbloudy a zdálo se, že má před sebou slibnou budoucnost. Osud ale rozhodl jinak. Herečka zemřela v pouhých 28 letech na leukémii a její filmografie tak zůstala bolestně krátká.
Růžičková se objeví jen na okamžik
Pozorným divákům neunikne ani Helena Růžičková. Na rozdíl od svých pozdějších nezapomenutelných komediálních rolí má ve filmu jen několik vteřin prostoru. Objeví se jako pracovnice statku a pronese jedinou větu. I tak ale Schulhoff ukázal cit pro obsazování výrazných hereckých typů. Vedle hlavních hvězd se ve filmu objevují i Jiří Pleskot, Jaroslav Moučka, František Peterka nebo Věra Tichánková.
Velkou roli hrají také místa natáčení. Část filmu vznikala na zámku Hrubý Rohozec, další scény se natáčely v Českém ráji a dramatické finále vzniklo v lomu Velká Amerika. Syrové exteriéry dokonale podporují pocit nejistoty a nebezpečí, který se táhne celým příběhem. Není proto divu, že Vrah skrývá tvář dodnes patří mezi nejlépe hodnocené české detektivky.
Zdroje:
