Článek
Společný život Kláry Cibulkové (50) a Tomáše Pavelky (54) nezačal na červeném koberci ani v zákulisí nějakého populárního seriálu. Seznámili se už během studií na DAMU, tedy v době, kdy oba teprve hledali své místo v hereckém světě. Je třeba říct, že studentské vztahy mají jednu zvláštnost. Vznikají v období, kdy lidé nejsou hotovými osobnostmi, ale teprve se formují. Jasně, takové vztahy často končí. Ovšem když vydrží, pouto mezi dvojicí bývá daleko silnější díky sdíleným začátkům, prvním zkouškám apod. Oba herci jsou příklad té druhé „verze“. Funguje jim to dodnes.
Z psychologického hlediska velká zátěž
Přestože oba působí ve veřejném prostoru, své soukromí si dlouhodobě chrání. Nejsou typem páru, který by pravidelně sdílel osobní život na sociálních sítích nebo poskytoval rozhovory o domácím zázemí. Právě tato zdrženlivost může být jedním z důvodů, proč kolem jejich vztahu vzniká více domněnek než u jiných známých dvojic. Prosto často zaplní spekulace, když se „nic neděje“. Na druhou stranu nejsou jediní, kdo jasně odděluje profesní život od toho soukromého.
Herectví patří mezi profese, které vztahům kladou vysoké nároky. Natáčení znamená dlouhé dny mimo domov, večerní představení, nepravidelný režim i intenzivní spolupráci s kolegy. Psychologové dlouhodobě upozorňují, že právě tyto faktory mohou vztahy zatěžovat víc než běžná zaměstnání. Nejde jen o časovou náročnost, ale i o emocionální energii, kterou herec do práce vkládá. „Pracovní stres se přenáší do rodinného prostředí a ovlivňuje interakce mezi partnery prostřednictvím nálady, myšlenek a způsobu zvládání.“ To je závěr odborné studie publikované klinickou psychology R. Repetti a S. W. Wang, která se zabývala dopady pracovního stresu na rodinné vztahy a kvalitu interakcí v páru.
Hádky nejsou problém, tím je nemít řešení
Navíc vzniká prostředí, kde se lidé často sbližují při kreativní spolupráci. To ale automaticky neznamená romantický podtext. Spíš přirozený pracovní vztah, který může zvenčí působit jinak, než jaký ve skutečnosti je. A zde přichází na řadu nejrůznější bulvární spekulace, o čemž by i Cibulková s Vackem mohli vyprávět hodně dlouho. Ve světě showbyznysu totiž stačí málo. Společná fotografie, úsměvy nebo pouhá shoda okolností dokážou rozpoutat spekulace.
Každý pár, který spolu stráví mnoho let, prochází různými etapami, to je samozřejmé. Období harmonie střídají chvíle, kdy je potřeba víc komunikace, tolerance a pochopení. Ale když se chce, všechno jde. „Je úctyhodné, jak se dají skloubit práce, rodina a děti,“ zamýšlela se Cibulková.
Odborníci na partnerské vztahy často připomínají, že stabilita nevzniká z absence problémů, ale ze schopnosti je řešit. Dlouhodobé partnerství je spíš proces než stav. U párů z uměleckého prostředí to platí dvojnásob. „První konflikt nebo hádka časem potká mnoho párů. Téměř dvě třetiny konfliktních témat ale podle výzkumů nemají řešení. Nejde tedy o to, odstranit každý problém, ale naučit se s ním žít a komunikovat o něm s respektem,“ uvedl párový terapeut Jan Vojtko.
Jak je možné, že jim to funguje?
Jsme tedy vlastně u „jádra pudla“, jak je možné, že funguje dlouhodobé partnerství Cibulkové a Vacka. Vztah, který si herečka s manželem vybudovala, obvykle nestojí na „bezproblémovosti“, ale na dovednostech, o kterých mluví i vztahoví psychologové. Odborníci opakovaně zdůrazňují, že stabilní páry se nevyhýbají neshodám, ale učí se je zvládat s respektem, nadhledem a ochotou naslouchat.
U lidí z uměleckého prostředí k tomu navíc přistupuje schopnost tolerovat nepravidelný režim, pracovní vytížení i emoční náročnost profese. Pokud se dva znají od mládí, prošli spolu různými životními etapami a dokázali sladit kariéru s rodinou, vytváří to silný základ důvěry. Právě kombinace sdílené historie, vědomé komunikace a respektu k osobnímu prostoru toho druhého bývá podle terapeutů jedním z hlavních důvodů, proč některé vztahy vydrží dlouhá léta přesto, že zvenčí mohou působit obyčejně nebo nenápadně.
