Článek
Na začátku padesátých let stál Klement Gottwald na absolutním vrcholu moci. Formálně byl prezidentem republiky, fakticky jednou z nejdůležitějších postav komunistického režimu. Paradoxně právě tehdy začal ztrácet jistotu, kterou tolik let budoval. Atmosféra stalinských čistek, zdravotní problémy i neustálý strach z nepřátel postupně změnily jeho pohled na svět natolik, že přestával důvěřovat lidem ze svého nejbližšího okolí.
Nikdo se nebyl jistý ničím
Gottwaldova psychika byla v posledních letech života výrazně poznamenána. Nebyl to pouze důsledek chronických nemocí a dlouhodobého alkoholismu, ale také prostředí, které sám pomáhal vytvářet. Režim založený na hledání nepřátel totiž nakonec začal pohlcovat i své vlastní tvůrce.
Po procesu s Rudolfem Slánským v roce 1952 se atmosféra uvnitř vedení KSČ proměnila v prostředí permanentního podezírání. Nikdo si nemohl být jistý svou pozicí. Pokud mohl být za zrádce označen generální tajemník strany, nebyl v bezpečí prakticky nikdo. Gottwald dobře věděl, jak byly procesy připravovány, zároveň ale sledoval, že sovětské vedení neváhá obětovat ani nejvýše postavené komunisty.
Obraz silného vůdce Klementa Gottwalda se začínal rozpadat
Jsme v kaši, Stalin se zlobí
Tehdy se začaly množit svědectví o jeho rostoucí nedůvěře. Podle historických prací se obával odposlechů, sledování a stále více izoloval svůj osobní život. Některé prameny uvádějí, že měl pocit, že je pod neustálou kontrolou bezpečnostních složek, které formálně podléhaly režimu, jehož byl hlavou. Strach z možného odstranění přitom nebyl v tehdejším sovětském bloku ničím výjimečným. Stalinova politika vytvářela prostředí, kde se i nejvyšší představitelé mohli během několika dnů změnit z mocných vládců v obviněné z velezrady. „Jsme v pěkné kaši, soudruh Stalin se zlobí,“ zněla jedna z Gottwaldových vět, která dokládá, jaký měl ze Sovětského svazu vítr.
Jedním z nejčastěji zmiňovaných projevů jeho paranoie byly obavy z otravy. Přímý důkaz, že by skutečně odmítal jídlo nebo systematicky nechával pokrmy testovat, historici nemají. Existují však svědectví a vzpomínky lidí z jeho okolí, podle nichž se stal mimořádně nedůvěřivým a obával se, že by mohl být odstraněn podobným způsobem, jaký připisoval politickým soupeřům nebo zahraničním nepřátelům. Tyto obavy zapadaly do tehdejší atmosféry, kdy se v komunistických elitách šířily zvěsti o jedech, atentátech i údajných spiknutích lékařů.
Významnou roli sehrál také vývoj v Sovětském svazu. Na přelomu let 1952 a 1953 rozpoutal Stalin takzvanou lékařskou aféru, během níž byli významní sovětští lékaři obviněni ze spiknutí a plánování vražd stranických představitelů. Ačkoli se později ukázalo, že šlo o vykonstruovanou kauzu, mezi komunistickými vůdci vyvolala obrovské napětí. Pokud mohl být za vraha označen osobní lékař nejvyšších funkcionářů, důvěra ve zdravotníky se logicky vytrácela. I Gottwald byl tímto vývojem silně ovlivněn.
Komunisté potřebovali vůdce, ne trosku
Jeho zdravotní stav se mezitím rychle zhoršoval. Trpěl pokročilou aterosklerózou, vysokým krevním tlakem, poškozením srdce, následky syfilidy i dlouholetého alkoholismu. Přesto se skutečný rozsah jeho nemocí před veřejností pečlivě tajil. Komunistická propaganda potřebovala obraz silného vůdce, nikoliv člověka, jehož organismus se postupně hroutil. Teprve po jeho smrti se začalo ukazovat, jak vážný jeho zdravotní stav ve skutečnosti byl.
Psychický tlak ještě zesílil po smrti Josifa Stalina 5. března 1953. Pro Gottwalda nebyl Stalin pouze spojencem, ale také člověkem, na jehož přízni závisela jeho vlastní politická existence. O několik dní později odletěl do Moskvy na pohřeb, přestože lékaři jeho cestu vzhledem ke zdravotnímu stavu nedoporučovali. Pobyt v mrazivém počasí, dlouhé ceremonie i samotná cesta znamenaly pro jeho organismus obrovskou zátěž.
Pohřeb Stalina se stal pro Gottwalda osudným
Konspirace o otravě se nepotvrdily
Sovětští lékaři po vyšetření doporučovali hospitalizaci a návrat vlakem místo letu. Gottwald však jejich doporučení odmítl a trval na okamžité cestě letadlem do Prahy. Po návratu se jeho stav dramaticky zhoršil. Rozvinul se těžký zápal plic, který v kombinaci s chronickými nemocemi vedl během několika dnů k selhání organismu. Zemřel 14. března 1953 ve věku pouhých 56 let. Konspirační teorie o otravě se sice vyrojily, ale bez důkazů. Příčinou smrti byla s největší pravděpodobností kombinace vážných dlouhodobých onemocnění a akutního zhoršení po cestě z Moskvy.
Ironií dějin je, že muž, který vybudoval systém založený na všudypřítomném podezírání, nakonec podlehl stejnému pocitu nejistoty. V posledních měsících života už nebyl neomezeným vládcem, ale nemocným člověkem, jenž si uvědomoval, že ani nejvyšší funkce neposkytuje ochranu. V prostředí stalinské politiky totiž nebyla důvěra hodnotou, ale rizikem.
Jeho příběh tak není jen kapitolou československých dějin. Je také ukázkou toho, jak totalitní režimy postupně ničí nejen své odpůrce, ale často i vlastní představitele. Strach, který měl být nástrojem ovládání společnosti, se nakonec obrátil proti těm, kteří jej sami šířili.
Časová osa vzestupu a pádu Klementa Gottwalda
- 1948 – Klement Gottwald se po komunistickém převratu stává prezidentem Československa.
- 1949–1951 – Zdravotní stav se postupně zhoršuje, přibývají chronické potíže.
- Listopad 1952 – Proces s Rudolfem Slánským prohlubuje atmosféru strachu uvnitř komunistického vedení.
- Konec roku 1952 – Sílí Gottwaldova nedůvěra a paranoidní obavy.
- Leden 1953 – Jedno z jeho posledních veřejných vystoupení, zdravotní stav je již velmi vážný.
- 5. března 1953 – Umírá Josif Stalin.
- 9. března 1953 – Gottwald odlétá do Moskvy na Stalinův pohřeb navzdory doporučení lékařů.
- 11.–13. března 1953 – Po návratu do Prahy se prudce zhoršuje jeho zdravotní stav.
- 14. března 1953 – Klement Gottwald umírá.
- Prosinec 1953 – Na Vítkově je otevřeno jeho mauzoleum s nabalzamovaným tělem.
Zdroje:
