Článek
Statistiky říkají, že 30–50 % klientů terapeutických komunit dokončí celý program. A z těch, kteří vytrvají, dokáže po roce zůstat bez drog nebo alkoholu 50–70 %. I po několika letech si 30–50 % absolventů drží abstinenci nebo alespoň výrazně omezí užívání a vede stabilnější život. To nejsou jen čísla, ale konkrétní důkazy, že změna je možná. Za těmito daty stojí skuteční lidé. Petr odešel z programu už po dvou měsících, připadalo mu to příliš těžké a svazující. O rok později se ale rozhodl vrátit a tentokrát vytrval. Dnes je tři roky čistý a pracuje jako řemeslník. Jana zase přiznala, že několikrát chtěla z léčby odejít, protože těžce snášela, když jí druzí „nastavovali zrcadlo“. To ji ale zároveň naučilo přijímat pravdu o sobě a měnit se. Teď zvládá nejen abstinenci, ale i vztah se svými dětmi, který byl dříve ztracený. V programech Teen Challenge, které trvají většinou 12 měsíců, se držíme konceptu „zastavit – léčit – rehabilitovat“. Nejprve je potřeba zastavit přístup k návykové látce a vytvořit bezpečné prostředí, kde člověk může začít znovu dýchat. Následuje fáze léčení, kdy se hledají skutečné příčiny závislosti, obnovuje se motivace a člověk se učí zvládat emoce i krizové situace. A nakonec přichází rehabilitace, což znamená znovu se učit žít bez drogy, zvládat stres, obnovovat vztahy, najít práci a smysluplné místo ve společnosti. Neméně důležitou roli hrají i krátkodobé programy (3–5 měsíců). Ty mají smysl především u lidí, jejichž závislost ještě nemá tak destruktivní účinky na klíčové oblasti života, emocionální, sociální, rodinné, pracovní či zdravotní. Člověk je v této fázi stále schopen zastavit spirálu závislosti, má podporu rodiny, partnera či spolupracovníků, neztratil práci ani důležité návyky. Zároveň už ale není schopen dlouhodobě fungovat bez návykové látky. Klíčové je, aby návrat z léčby probíhal do zdravého podpůrného prostředí, s relativně nízkou mírou stresu a s již zajištěnými oblastmi, jako je bydlení, následná péče a práce. Krátkodobý program tak funguje jako odrazový můstek, zastaví destruktivní spirálu, umožní člověku poprvé zakusit život bez drogy a připraví ho na další kroky, ať už se rozhodne pokračovat v delší léčbě, nebo stabilizovat svůj život doma. Na cestě k abstinenci se tedy musíme připravit na čas, disciplínu a ochotu čelit sobě samému. Krize a pády k této cestě patří. Ale každý pokus se počítá. Selhání nemusí znamenat konec, ale může být dalším krokem. Velbloudí hrby nejsou překážkou – jsou znamením, že člověk kráčí pouští, ale míří k oáze. A tam se dá znovu nadechnout a začít nový život.
