Článek
Dříve jsem to viděl poměrně jednoduše. Pokud člověk někoho zabije, tak by měl trpět a nějaké slitování není na pořadu dne. Dnes už to vidím trochu jinak a práce s vězni je za mě celkem klíčová. Samozřejmě o možné nápravě nerozhoduje veřejnost, ale odborníci, kteří by měli vědět, zda je ona náprava vůbec možná.
Jestli někdo dostane dvacet let ve vězení, tak je to celkem slušná porce života za mřížemi. Během této doby se stane spousta věcí, které nemůže člověk „zcela odříznutý“ od světa zvládnout a musí být na tento svět připraven.
Co se stalo za posledních 20 let? Svět ovládly smartphony, platební karty a celkově internet. Věci, které člověk odsouzený před dvaceti lety nemohl moc znát a už vůbec je nemohl kvalitně ovládat. Proto je nutné, aby byl odsouzený na tento svět a jeho novou podobu kvalitně připravený a mohl ho zvládnout.
Pokud by tomu tak nebylo, tak je zde velká pravděpodobnost, že se do vězení velmi brzy zase vrátí. To se sice může zdát jako věc, která nikoho nemusí zajímat, ale měla by. Co když na té opětovné cestě za mříže ublíží někomu známému? To už by asi nikomu jen tak jedno nebylo.
Pokud se tedy nebude s vězni dostatečně pracovat, tak jediná ochrana před další recidivou by byl trest nejpřísnější, a to v našem právním řádu je trest doživotí. To ale asi není ta nejlepší cesta.
