Hlavní obsah

Banka mi nabídla penzijní spoření. Když jsem nastudovala podmínky, vysmála jsem se jim

Foto: karlyukav/Freepik.com

Když mi v bance podstrčili nabídku nového penzijního spoření, myslela jsem, že jde o rutinu. Až doma jsem zjistila, že rutina to rozhodně nebude.

Článek

První pocit nadšení

V bance jsem byla jen kvůli běžné věci. Chtěla jsem změnit limity na kartě a odejít co nejrychleji. Pracovnice mi ale začala vysvětlovat, jak je pro mě důležité myslet na budoucnost. Kývala jsem jen ze slušnosti. Zmínila příspevky státu a výhodné podmínky, takže jsem si prospekty vzala domů s pocitem, že by to možná mohlo být užitečné.

Podmínky, které nedávají smysl

Večer jsem si sedla s čajem a začala číst. První stránky vypadaly neškodně, spousta obecných vět o jistotě a klidu na stáří. Pak přišly ty méně hezké části. Zjistila jsem, že většina výnosu může být sežrána poplatky, které byly schované v drobných poznámkách. Některé z nich se tvářily jako maličkosti, ale když jsem si je sečetla, došlo mi, že bych spořila hlavně na provoz samotné instituce.

Když jsem narazila na poplatek za už tak malé zhodnocení, které se v některých letech klidně může rovnat téměř nule, musela jsem si to přečíst dvakrát. Připadala jsem si, jako by přede mnou ležela smlouva, kterou někdo napsal tak, aby ji běžný člověk raději nepřečetl do konce.

Kličky a háčky

Další překvapení přišlo u převodu peněz mezi fondy. Nabízeli možnost měnit strategii podle vývoje trhu, jenže převod nebyl zdarma. A pokud bych chtěla vybrat peníze před dosažením určitého věku, měla bych přijít o velkou část toho, co bych tam vůbec vložila. Měla jsem pocit, že sedím v pasti, ještě než bych tam vložila jedinou korunu.

Zaráželo mě i to, jak se vše tvářilo jako výhodná služba. Z dokumentů ale jasně vyplývalo, že jediný, kdo má skutečnou jistotu, je banka. Všechno bylo nastavené tak, aby člověk nemohl vzít nohy na ramena, aniž by o polovinu úspor nepřišel. Jeden odstavec hlásal, že jde o nabídku, která mi dlouhodobě přinese stabilitu. Jenže když jsem si pročetla detaily, připadala jsem si spíš jako zdroj stabilního příjmu pro ně.

Moje reakce

Když jsem dočetla poslední stranu, začala jsem se smát. Nebyl to veselý smích. Byl to takový ten uvolněný, když zjistíte, že si z vás někdo dělá dobrý den a vy mu málem skočili na lep. V bance mi tvrdili, že je to bezpečný způsob, jak si zajistit stáří. Já jsem v tom viděla jen složitý mix poplatků, omezení a malých písmenek. Zavolala jsem jim s úsměvem, že o nic takového rozhodně nemám zájem.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz