Che Guevara v Praze připravoval revoluci. Zajali ho v Bolívii s podporou CIA a popravili bez soudu

Ernesto Guevara přišel na svět ve městě Rosario 14. května 1928 a vyrůstal v zámožné argentinské rodině, kde se vlivem cestování po Latinské Americe upnul k marxistickému učení. Cesta motorkou napříč kontinentem mu otevřela oči pro chudobu, kterou nakonec nemohl léčit už ani lékařským diplomem. Vedle Fidela Castra patřil mezi vůdce kubánské revoluce a vyrovnával se s vlastním astmatem, které ho provázelo od dětství v podhůří argentinských And.

Po marné výpravě do Konga připravoval novou kampaň v Praze v červenci 1966 a stavil se za Castrem v Havaně, než se vydal pod cizí totožností do Jižní Ameriky. Pražská zastávka v červenci 1966 byla posledním bezpečným místem, kde si Che mohl promyslet svůj následující krok do neznáma. Do La Pazu přiletěl 3. listopadu 1966 z Montevidea pod falešným jménem Adolfo Mena González a vystupoval jako uruguayský obchodník pracující pro Organizaci amerických států.

Pro budoucí povstaleckou základnu zakoupili bratři Peredové v červnu 1966 farmu o rozloze tři tisíce akrů za třicet tisíc bolivijských pesos v odlehlém regionu Ñancahuazú padesát mil severně od Camiri. Tři tisíce akrů půdy daleko od jakéhokoli města představovaly izolovaný prostor, kde mohli partyzáni několik měsíců nerušeně cvičit. Mezi sedmnácti Kubánci, kteří Cheho doprovázeli na bolivijské misi, bylo pět velitelů, sedm důstojníků nižších hodností a jeden šéf pohraniční policie.

Místní obyvatelé v okolí tábora ovšem mluvili jazykem guaraní, zatímco partyzáni si nosili materiály na výuku kečuánštiny, která se používala v bolivijských vysočinách. Plánovaná výuka kečuánštiny tak byla v praxi k ničemu a s místními se partyzáni v regionu Ñancahuazú dorozumívali jen velmi obtížně. Po prvním přepadu 23. března 1967 přišla bolivijská armáda o sedm mužů, čtyři byli zraněni a čtrnáct vojáků skončilo v rukou povstalců. Po úspěšném přepadu z března 1967 si bolivijské velení uvědomilo, že proti zkušeným partyzánům nemá vlastními silami šanci.

Když bolivijský prezident René Barrientos v dubnu 1967 napsal přímo prezidentu Johnsonovi o vojenskou pomoc, Bílý dům do La Pazu vyslal dva kubánsko-americké agenty CIA a sedmnáct zelených baretů z Panamy. Šestnáctičlenný mobilní výcvikový tým pod velením majora Ralpha Sheltona z 8. skupiny Special Forces v Panamě měl devatenáct týdnů na to, aby z bolivijských nováčků udělal druhý prapor Rangerů. Devatenáctitýdenní příprava v rukou amerických instruktorů z Panamy proměnila bolivijské brance v jednotku schopnou vystopovat partyzány v terénu.

Agent Felix Rodriguez kubánsko-amerického původu a veterán neúspěšné invaze v Zátoce sviní dostal v Bolívii hodnost kapitána armády a v terénu pracoval pod krycím jménem Felix Ramos. Při přepadu na řece Rio Grande 31. srpna 1967 padlo devět partyzánů včetně východoněmecké zpravodajky Tani, která vystoupala v bolivijské společnosti tak vysoko, že jezdila s prezidentem Barrientosem na dovolenou do Peru.

Devět padlých u Rio Grande znamenalo pro Cheho zúženou skupinu citelnou ránu, kterou už v terénu nebylo z čeho doplnit. Skupina zúžená na dvaadvacet vyhladovělých mužů vstoupila 26. září 1967 do téměř opuštěné vesnice La Higuera, kde Che objevil telegram varující starostu před jejich příchodem.

Sedmého října 1967 prozradil místní informátor bolivijské speciální jednotce polohu povstaleckého ležení v rokli Yuro a druhý den ráno obklíčilo oblast sto osmdesát vojáků. Cheho zasáhli do pravého lýtka a kulka rozbila jeho karabinu M-1, takže mu zbýval jediný únik — vystoupat z kaňonu nahoru s pomocí kubánského druha „Willyho“. Zraněný v noze a se zničenou zbraní měl Che jednu jedinou šanci, jak ze stíhání vyklouznout, jenže ani ta nevyšla.

Zajetí Cheho a Simeona Cuby Sarabia provedla 8. října 1967 jednotka bolivijských Rangerů pod velením kapitána Garyho Prada Salmóna. Při zajetí Che vykřikl: „Nestřílejte! Já jsem El Che a živý vám stojím za víc než mrtvý.“

Po zajetí přišla pro Cheho jediná noc, jakou si v Bolívii ještě dopřál, a strávil ji svázaný v rohu malé místnosti. V průběhu noci ze 8. na 9. října Che vzkázal manželce, aby žila dál a postarala se o dobré vzdělání jejich dětí, a Castrovi, aby pokračoval v revoluci. Předtím Julia Cortezová Cheovi přinesla na příkaz své matky misku polévky z buráků a vězeň se na ni usmál se slovy, že je to nejlepší jídlo, jaké za poslední měsíce dostal.

Felix Rodriguez se Cheho pokusil ráno vyslechnout a partyzán mu odpověděl odmítavě, ale dovolil mu udělat si poslední fotografii. Snímek z dopoledne 9. října se měl stát jedinou fotografií Cheho v zajetí, kterou viděl celý svět. Kapitán Prado plánoval odeslat zajatce k vojenskému soudu do Santa Cruz, jenže Barrientos vyšší soudní proces se světoznámým revolucionářem politicky nemohl unést.

Felix Rodriguez měl s velitelstvím v La Pazu předem domluvený jednoduchý telegrafický kód, číslo šest set znamenalo popravu a sedm set rozkaz nechat zajatce naživu. Příkaz popravit Cheho dorazil z La Pazu krátce před polednem a Terán byl pověřen úkolem v jednu hodinu odpoledne, sotva dvacet minut před vlastními výstřely.

Vykonáním popravy byl pověřen seržant Mario Terán Salazar, narozený 9. dubna 1942 v Cochabambě, který vstoupil do bolivijské armády v roce 1959 jako mladý voják. Terán k popravě použil karabinu M2 a do školní místnosti, kde byl Che držen, vstoupil 9. října 1967 kolem půl dvanácté dopoledne. Vojáci ve školní místnosti losovali, kdo bude popravu vykonat, a po krátkém zaváhání Terán vystřelil Cheovi do trupu šestkrát.

Helikoptéra dorazila do La Higuery ve dvě hodiny odpoledne a Cheho tělo přivázané k ližinám stroje letělo sedmdesát kilometrů do Vallegrande. Po popravě bylo Cheho tělo vyfotografováno ležící na kamenné desce v malé chatrči, čímž si svět poprvé vyfotil mrtvého revolucionáře. Fotografie mrtvého partyzána dorazila do redakcí novin ještě v říjnu 1967 a od té chvíle nepřestala s Chem cestovat napříč desetiletími.

Cheho ruce byly odříznuty kvůli pozdější identifikaci podle otisků a tělo zakopali poblíž Vallegrande, odkud se ostatky vrátily na Kubu v roce 1997. Analytici amerického ministerstva zahraničí 12. října 1967 předpověděli, že Cheho budou velebit jako „vzorového revolucionáře, který našel hrdinskou smrt“.

Zdroje

https://en.wikipedia.org/wiki/Che_Guevara

https://arsof-history.org/articles/v4n4_capture_of_che_page_1.html

https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/cuba-intelligence/2020-10-09/che-guevara-cia-mountains-bolivia

https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/features/castro-che-guevara-1928-1967/

https://www.ebsco.com/research-starters/history/execution-che-guevara

https://en.wikipedia.org/wiki/Ñancahuazú_Guerrilla

https://www.theweek.in/theweek/cover/the-doctors-last-operation.html

https://notevenpast.org/che-guevaras-last-interview/

https://arsof-history.org/articles/v4n4_new_stage_begins_page_1.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Mario_Terán