Článek
Přihláška partnera nevyžadovala
Tančit jsem chtěla od mládí. Manžel Václav neměl hudební sluch a společenské akce protrpěl u stolu. Nenutila jsem ho. Po jeho smrti jsem několik let nikam nechodila a později už mi připadalo zvláštní začínat. Až v důchodu jsem našla kurz pro dospělé, kde bylo výslovně napsáno, že jednotlivci jsou vítáni.
Před zaplacením jsem do školy zavolala. Recepční mě ujistila, že se partneři střídají a že právě proto není nutné přicházet ve dvojici. Koupila jsem si pohodlné boty, nechala zkrátit sukni a první zářijový čtvrtek přišla o dvacet minut dřív.
Ostatní dorazili převážně v párech. Kromě mě přišel sám ještě muž jménem Roman, ale vzápětí se ukázalo, že je asistent lektora. Když začala hudba, postavil se přede všemi a ukazoval kroky. Já zůstala stát u zrcadla.
Jedna skladba stačila k vyřazení
Lektor David mě nejprve přidělil k Romanovi. Udělali jsme základní krok a otočku. Potom David oznámil, že se budou učit držení v páru a že Roman musí opravovat ostatní. Ukázal mi židli u stěny. Řekl, že se mohu dívat a příště snad přijde další muž.
Připomněla jsem mu informaci o střídání partnerů. Odpověděl, že zavedené páry se střídat nechtějí a škola je nemůže nutit. Nabídl mi, že si mohu připlatit soukromé lekce. V tu chvíli jsem se cítila jako někdo, kdo si koupil vstupenku do divadla a po prvním obrazu zjistil, že jeho sedadlo stojí na chodbě.
Po deseti minutách jsem odešla. Doma jsem si ani nesundala boty a napsala žádost o vrácení kurzovného. David odpověděl, že lekce proběhla a má nepřítomnost na dalších hodinách bude moje rozhodnutí. Prý jsem mohla trénovat kroky sama.
Nešlo jen o jeden chybějící protějšek
Druhý den jsem zavolala recepční, se kterou jsem mluvila před platbou. Pamatovala si mě a přiznala, že podobný problém řeší škola opakovaně. Text o vítaných jednotlivcích zůstával na webu, protože pomáhal naplnit kurz. Ve skutečnosti záleželo na ochotě párů měnit se, kterou nikdo předem nezjišťoval.
Požádala jsem o písemné potvrzení, že střídání partnerů bylo součástí nabídky. Poslala mi původní popis kurzu. S tím jsem napsala majitelce školy. Nevyhrožovala jsem veřejnou ostudou. Popsala jsem deset minut od příchodu po odchod a požádala buď o zajištění rovnocenné účasti, nebo o vrácení peněz.
Majitelka navrhla, že další lekci povede sama. Pary se měly střídat po dvou skladbách a Roman měl zůstat jako partner pro případ nerovného počtu. David s tím nesouhlasil, protože se bál stížností stálých dvojic. Majitelka mu připomněla, že pravidlo musí platit pro všechny, pokud ho škola prodává jednotlivcům.
Druhý příchod byl důležitější než první odchod
Na další hodinu jsem šla s připravenou žádostí o vrácení peněz v kabelce. Začátek byl nepříjemný. Jedna žena se zeptala, proč musí tančit s cizím mužem, když přišla s manželem. Majitelka klidně vysvětlila, že kurz stojí na střídání a kdo chce výhradního partnera, může zvolit jinou skupinu.
Po první výměně jsem tančila s jejím manželem. Byl nervóznější než já a dvakrát se omluvil za špatný krok. Později jsem se vystřídala s dalšími lidmi a zjistila, že nikdo není tak jistý, jak vypadal v páru u dveří. Žádost zůstala v kabelce.
David se mi nikdy pořádně neomluvil, ale přestal mě posílat na židli. Některé dvojice po první lekci odešly do jiného kurzu. Místo nich přišly dvě ženy bez partnera a jeden muž. Skupina se zmenšila, ale pravidla konečně odpovídala nabídce. Na závěrečný večer jsem nepřišla jako náhradnice ani jako vdova, která potřebuje společnost. Přišla jsem jako účastnice se stejným zaplaceným místem. Před poslední skladbou se mě jedna z žen, která původně proti střídání protestovala, zeptala, zda si nechci vyměnit kontakt. Její muž příště pokračovat nechtěl a ona uvažovala, že přijde sama. Nedělala jsem z toho malé vítězství. Jen jsem jí poslala odkaz na další kurz a upozornila, ať si předem ověří pravidla. Václav by se možná stále držel u stolu. Já už ale dnes docela dobře vím, že prázdná židle u stěny není jediné místo pro člověka, který dorazí sám. A taneční škola už na webu výslovně a naprosto jasně popisuje, jak střídání doopravdy funguje.
