Článek
Nabídka na okně
V úterý dopoledne jsem se vracela z nákupu a před kavárnou na rohu jsem si všimla papírku za sklem. Hledali výpomoc na odpolední směny. Podnik jsem znala od dob, kdy jsem tam chodila na kávu s kolegyněmi z úřadu. Po odchodu do důchodu jsem měla dost času, ale málo příležitostí mluvit s cizími lidmi. Zavolala jsem na uvedené číslo. Majitelka mi řekla, že potřebuje někoho na odpoledne. Nabídla mi zkušební čtvrtek od dvou do sedmi a sedm set korun na ruku. Souhlasila jsem. Manželovi jsem to řekla až večer. Nezdálo se mu, že bych měla na nohou stát celé odpoledne, ale nechtěla jsem si to nechat rozmluvit. Chtěla jsem si dokázat, že ještě něco zvládnu.
Zkušební odpoledne
Ve čtvrtek jsem přišla o čtvrt hodiny dřív. Majitelka mi ukázala zástěru, pult, myčku a osm stolů. Řekla, že její stálá výpomoc onemocněla a ona potřebuje hlavně někoho, kdo udrží provoz, než se vrátí z kuchyně. Přikývla jsem. Kávu jsem doma vařila roky, hostů jsem se nebála. Jen mě překvapilo, že na place budu sama.
První hodina byla klidná. Obsloužila jsem dva páry a jednoho muže s novinami. Pak se kavárna začala plnit. U jednoho stolu chtěli dvě kávy a vodu, u dalšího zákusek, u okna někdo mával, že ještě nedostal účet. Snažila jsem se vše zapisovat, ale pletla jsem si čísla stolů. Majitelka na mě volala z kuchyně, ať pospíchám. Všimla jsem si, že od chvíle, co jsem přišla, jsem si nesedla.
První nápor
Když hosté odešli, chtěla jsem si na chvilku stoupnout k oknu. Majitelka mě poslala utřít cukřenky a doplnit ubrousky. Řekla, že v provozu se neposedává. Neprotestovala jsem. Byla jsem tu nová a nechtěla jsem hned dělat potíže. Jen jsem cítila, jak mě tlačí pás u zástěry a jak mě pálí chodidla.
Odpoledne se mi slilo v jeden dlouhý sled objednávek. Nosila jsem tácy, sbírala špinavé hrnky, utírala drobky a znovu běhala k pultu. Jedna paní mi vrátila kávu, že je slabá. Muž u dveří chtěl jiné místo, protože na něj táhlo. Dělala jsem, co šlo, ale čím dál častěji jsem zapomínala, co kdo chtěl. Majitelka mi to opravovala před hosty. Za celé odpoledne jsem se nenapila.
Mezi stolem a myčkou
V sedm majitelka zamkla dveře. Myslela jsem, že si vezmu tašku a půjdu. Mýlila jsem se. Čekalo mě vynesení odpadků, umytí posledních hrnků a vytření podlahy. Když jsem skončila, bylo po osmé. Majitelka se zeptala, jestli přijdu v pátek znovu. Řekla jsem, že se ozvu.
Domů jsem došla pomalu. Nohy jsem měla oteklé a v zádech jsem cítila každý schod. Manžel se ptal, jaké to bylo. Odpověděla jsem, že dlouhé. Nechtěla jsem to rozmazávat, ale věděla jsem, že v pátek se mi nechce. Ráno jsem vstala bez budíku a chvíli jen seděla u čaje. Majitelka mi zavolala v devět. Nabídla mi pátek i sobotu. Poděkovala jsem a řekla, že už další směnu nevezmu. Chvíli mlčela, pak mi popřála hezký den.
