Článek
Levná koupě, ze které jsem měla dobrý pocit
Bydlíme spolu teprve krátce a zařizování bytu nás stálo víc, než jsme čekali. Každá ušetřená koruna se hodila. Nové gauče byly buď drahé, nebo se mi vůbec nelíbily. Tento starý mě naopak zaujal. Inzerát sliboval, že pochází z nekuřácké domácnosti a že je bez vad. Psala jsem si s majitelem a působil slušně a ochotně. Když nám nabídl i rychlý odvoz, byla jsem přesvědčená, že jsme trefili jackpot.
První zvláštní signály jsem ignorovala
Už při nakládání jsem si všimla zvláštního zápachu. Nebyl vyloženě odpudivý, spíš zatuchlý. Připisovala jsem to stáří a cizímu bytu. Říkala jsem si, že doma gauč vyvětráme, vyčistíme a bude to v pořádku. Byla jsem ráda, že jsme ušetřili a že máme konečně kde sedět. Když jsme gauč dostali do obýváku, byla jsem dokonce pyšná na to, jaký kus jsme sehnali za tak málo peněz.
Nepříjemné zjištění při prvním večeru
Večer jsem si sedla s dekou a chtěla si jen odpočinout. Po chvíli mě začalo svědit předloktí. Nevěnovala jsem tomu pozornost, ale za pár minut i krk a záda. Když jsem šla do koupelny, všimla jsem si drobných červených pupínků. Začalo mi docházet, že to nebude náhoda. V noci jsem se budila s pocitem štípnutí a ráno už jsem byla posetá štípanci.
Pravda, kterou jsem nechtěla slyšet
Začala jsem hledat informace a fotky na internetu. Čím víc jsem četla, tím víc se mi svíral žaludek. Vypadalo to na štěnice. Rozebrali jsme gauč a v jednom ze švů jsme je opravdu našli. Malé, hnědé, živé. Ten moment si pamatuju dodnes. Směs odporu, vzteku a studu. Nechápala jsem, jak jsme mohli být tak lehkomyslní.
Rychlé rozhodnutí bez diskuse
Gauč musel pryč okamžitě. Bez přemýšlení jsme ho odnesli zpět dolů a zavolali deratizátora. Následující dny byly peklo. Praní všeho textilu, vysávání, dezinfekce, stres a neustálé kontrolování každého škrábnutí na kůži. Úspora, kvůli které jsme do toho šli, se během pár dnů proměnila ve výrazně vyšší výdaje.
Obývák, který zůstal prázdný
Několik týdnů jsme seděli na zemi a do obýváku jsem se bála vstoupit bez pantoflí. Pokaždé, když jsem ucítila svědění, sevřel se mi žaludek. Starý gauč, který měl být řešením, se stal noční můrou. Od té doby vím, že některé věci prostě nemají druhou šanci a že nejdražší bývají ty nejlevnější nákupy.
