Článek
Dětství, ve kterém nezbyl prostor pro naději
Aileen Carol Pittman se narodila 29. února 1956 v Rochesteru ve státě Michigan.
Svého biologického otce nikdy nepoznala. Leo Pittman skončil za mřížemi za únos a znásilnění sedmileté dívky a v roce 1969 se ve vězení oběsil.
Matka Diane opustila Aileen i jejího bratra Keitha, když byly Aileen necelé čtyři roky. Oba děti si vzali k sobě prarodiče z matčiny strany, Lauri a Britta Wuornosovi, kteří je legálně adoptovali.
Domov u prarodičů byl vším jiným než bezpečným přístavem. Dědeček Lauri byl agresivní alkoholik, který Aileen podle jejích pozdějších výpovědí fyzicky i sexuálně zneužíval. Jednou ji dokonce přinutil sledovat, jak topí kotě.
Už v jedenácti letech začala Aileen nabízet sexuální služby spolužákům výměnou za cigarety, drogy a jídlo. Ve čtrnácti otěhotněla po znásilnění přítelem svého dědečka. Syna porodila v domově pro svobodné matky 23. března 1971 a dítě bylo ihned dáno k adopci.
Krátce poté ji dědeček vyhodil z domu. Patnáctiletá Aileen přežívala v lese nedaleko svého bývalého bydliště a živila se prostitucí.
Série vražd na floridských silnicích
Od konce roku 1989 do podzimu 1990 se podél dálnic ve střední Floridě našla těla sedmi mužů středního věku, všichni zastřeleni a okradeni.
Prvním byl jednapadesátiletý obchodník Richard Mallory, jehož tělo našli v prosinci 1989 u Interstate 75 s několika průstřely hrudníku.
Následovali stavbyvedoucí David Spears zastřelený šesti ranami, čtyřicetiletý Charles Carskaddon zasažený devíti kulkami, obchodní cestující Troy Burress, bývalý letecký major a policejní náčelník Dick Humphreys, pětašedesátiletý Peter Siems, jehož tělo nebylo nikdy nalezeno, a dvaašedesátiletý Walter Antonio zastřelený čtyřmi ranami do zad a hlavy.
Dopadení a soud
Zlom přišel v létě 1990, když Wuornos a její partnerka Tyria Moore nabouraly auto jedné z obětí. Svědci popsali obě ženy a policie rozeslala identikity do médií.
Vyšetřovatelé mezitím objevili v zastavárně předměty patřící Richardu Mallorymu, přičemž na účtence se nacházel otisk palce Aileen Wuornos.
V lednu 1991 byla Wuornos zatčena v baru The Last Resort v Port Orange na Floridě. Policie přesvědčila Tyriu Moore ke spolupráci. Během nahrávaného telefonátu Moore z Wuornos vytáhla přiznání ke všem sedmi vraždám.
V lednu 1992 ji porota uznala vinnou z vraždy Malloryho a odsoudila k trestu smrti. Během následujících měsíců se Wuornos přiznala k dalším pěti vraždám, za které postupně obdržela celkem šest rozsudků smrti.
U soudu Wuornos nejdříve tvrdila, že každý z mužů se ji pokusil znásilnit a že jednala v sebeobraně. Později tvrzení o sebeobraně odvolala a jako důvod vražd uvedla loupež a snahu nenechat žádné svědky.
Poslední slova a odkaz
Dne 9. října 2002 byla Aileen Wuornos popravena smrtící injekcí ve floridské státní věznici.
Její poslední slova patřila k nejbizarnějším, jaká kdy zazněla v popravčí místnosti. Prohlásila, že odplouvá se skálou a vrátí se jako ve filmu Den nezávislosti, na velké mateřské lodi, s Ježíšem.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Aileen_Wuornos https://www.britannica.com/biography/Aileen-Wuornos https://www.biography.com/crime/aileen-wuornos https://capitalpunishmentincontext.org/cases/wuornos https://www.crimemuseum.org/crime-library/serial-killers/aileen-wuornos/
Obrázek
Florida Department of Corrections, Aileen Wuornos (4×5 cropped), marked as public domain, more details on Wikimedia Commons





