V 15 letech zabil svoje prarodiče. Pustili ho a zabil dalších 8 lidí: Edmund Kemper, vrah s IQ 145

Edmund Emil Kemper III se narodil 18. prosince 1948 v kalifornském Burbanku jako prostřední ze tří dětí. Jeho rodiče se rozvedli v roce 1957 a malý Ed se přestěhoval s matkou a sestrami do Montany.

Matka Clarnell byla alkoholička, která syna psychicky týrala a nutila ho spát zamčeného ve sklepě s odůvodněním, že by mohl ublížit svým sestrám. Už jako dítě projevoval znepokojivé sklony. Trhal panenkám svých sester hlavy a nutil dívky hrát hru, ve které předstíral popravu v plynové komoře. V deseti letech zakopal jednu z rodinných koček zaživa, o tři roky později zabil druhou nožem.

Ve čtrnácti utekl za otcem, ale ten se mezitím znovu oženil a syna poslal k prarodičům na ranč v North Forku. Kemper tam nebyl šťastný. Babičku označil za trapnou osobu a dědu za senilního starce.

Dne 27. srpna 1964 po hádce s babičkou vzal patnáctiletý Edmund pušku a zastřelil ji ranou do hlavy. Když se dědeček vracel domů, zastřelil i jeho na příjezdové cestě. Později vysvětloval, že chtěl prostě zjistit, jaké to je zabít babičku.

Soud ho označil za paranoidního schizofrenika a poslal na psychiatrické oddělení nemocnice Atascadero State Hospital. Tam ale psychiatry ohromil svou inteligencí a vzorným chováním. Testy ukázaly IQ 145 bodů. Naučil se manipulovat s psychologickými testy, které sám zadával dalším pacientům, a přesvědčil lékaře o své bezproblémovosti.

V den svých 21. narozenin, 18. prosince 1969, byl Kemper propuštěn na podmínku. V listopadu 1972 mu soud dokonce natrvalo vymazal trestní rejstřík. Posudek zněl, že jde o přizpůsobivého mladého muže bez psychiatrických obtíží.

Kemper pracoval u silničního úřadu a ucházel se o pozici policisty, ale kvůli svým tělesným parametrům (měřil 206 cm a vážil kolem 136 kg) byl odmítnut. Navázal ale přátelství s místními policisty a stal se pravidelným hostem baru Jury Room, kam chodili za zábavou.

Mezi květnem 1972 a únorem 1973 zavraždil šest mladých žen. Svůj postup opakoval s děsivou precizností: nabízel stopařkám svezení, odvezl je na odlehlé místo, kde je usmrtil, a těla poté odvážel domů k dalšímu zneuctění. Oběti pro něj představovaly náhradu za skutečný cíl jeho nenávisti, kterým vždy byla matka.

Jedné z obětí zahrabal uříznutou hlavu do matčiny zahrady, obrácenou směrem k jejímu oknu. Svůj čin komentoval tím, že matka vždycky chtěla, aby k ní lidé vzhlíželi.

Na Velký pátek 1973 vše vyvrcholilo. Kemper napadl spící matku kladivem a podřízl jí hrdlo. Z těla vyňal hrtan a vhodil ho do drtiče odpadu v kuchyni. Poté pozval na návštěvu matčinu kamarádku Sally Hallettovou a krátce po jejím příchodu ji uškrtil.

Kemper ujel autem až do coloradského Puebla, odkud zavolal na policejní stanici v Santa Cruz a přiznal se ke všem vraždám. Policisté mu zpočátku nevěřili, protože ho znali jen jako přátelského „Velkého Eda“.

V říjnu 1973 stanul Kemper před soudem, kde byl shledán příčetným a vinným ze všech osmi vražd. Na otázku, jaký trest si zaslouží, odpověděl, že by měl být umučen k smrti. Trest smrti ale v té době v Kalifornii neplatil, a tak dostal osm doživotních trestů, které si odpykává souběžně.

Kemper je od té doby vězněn v California Medical Facility ve Vacaville. V roce 2024 mu byla podmínečná propuštění opět zamítnuta po psychiatrickém posudku, který konstatoval vysoké riziko recidivy.

Kombinace vysoké inteligence, fyzické dominance a schopnosti budit důvěru, dělá z Edmunda Kempera jednu z nejtemnějších postav americké kriminální historie. Člověka, kterého systém propustil navzdory všem varovným signálům a který svou druhou šanci proměnil v noční můru celé Kalifornie.

Zdroje

https://en.wikipedia.org/wiki/Edmund_Kemper https://www.biography.com/crime/edmund-kemper https://allthatsinteresting.com/edmund-kemper https://www.ebsco.com/research-starters/biography/edmund-kemper https://cs.wikipedia.org/wiki/Edmund_Kemper https://www.youtube.com/watch?v=GzDqhk_stJ8

Obrázek

Santa Cruz County Sheriff's Office, Edmund Kemper (mug shot - 1973), marked as public domain, more details on Wikimedia Commons