Zabila 600 dívek a koupala se v jejich krvi, aby omládla, nebo byla obětí spiknutí? Alžběta Báthory

Alžběta Báthoryová spatřila světlo světa 7. srpna 1560 v maďarském Nyírbátoru jako potomek jednoho z nejváženějších uherských rodů. Rodina disponovala ohromným pozemkovým majetkem v Sedmihradsku a její členové zastávali ty nejvyšší posty v zemi. Mezi její příbuzné patřil i polský král Štěpán Báthory.

Pro svou dobu šlo o mimořádně vzdělanou ženu. Ovládala plynně maďarštinu, němčinu i latinu. V patnácti se provdala za Františka Nádasdyho, mocného vojáka a magnáta. Svatební slavnost ve Vranově nad Topľou trvala několik týdnů a dorazilo na ni kolem 4 500 hostů.

Když v roce 1604 zemřel její manžel, Alžběta se stala jednou z nejzámožnějších žen v celých Uhrách. Natrvalo se usadila na čachtickém panství, k němuž náležel hrad, zámek a sedmnáct okolních obcí.

Zemi v té době sužovala patnáctiletá válka s Turky a v chaosu válečného období bylo snadné přehlédnout, co se děje za hradbami šlechtického sídla. Brutální zacházení s poddanými postupně přerostlo v systematické mučení a usmrcování mladých žen.

Podle článku Českého rozhlasu se tyto hrůzy odehrávaly po dobu asi pětadvaceti let na území hned čtyř dnešních států.

Na sklonku prosince 1610 Juraj Thurzó nečekaně vtrhl na čachtický zámek. V podzemních prostorách s nesnesitelným zápachem objevil tělo mrtvé dívky a další zmučené ženy, z nichž některé ještě dýchaly. O svém hrůzném nálezu vzápětí napsal manželce dopis, v němž popsal, jak na místě našel spoutané dívky připravené k dalšímu mučení.

Soudní řízení začalo v lednu 1611 na Bytčanském hradu, ale probíhalo bez přítomnosti samotné hraběnky. Alžběta opakovaně žádala, aby se mohla hájit, ale Thurzó jí to nedovolil. Souzeni byli pouze její služebníci. Dorota Szentésová a Ilona Ió skončily na hranici, Ján Ujváry zvaný Ficzko byl sťat. Jedinou, která vyvázla, byla Katarína Benická, propuštěná pro nedostatek důkazů.

Pověst o tom, že se hraběnka ponořovala do krve svých obětí kvůli zachování mládí, patří k nejživějším legendám celého příběhu. Jenže při soudním procesu ani ve svědeckých výpovědích se o ničem takovém nikdo nezmínil. Tato historka se v tištěné podobě objevila poprvé až roku 1729, když ji publikoval jezuitský učenec László Turóczi ve spise Tragica Historia.

Alžběta Báthoryová zůstala zazděná v jedné komnatě čachtického hradu až do své smrti v srpnu 1614. Zastánci její neviny tvrdí, že celý proces byl politicky motivovanou fraškou, jejímž cílem bylo zmocnit se obrovského rodinného jmění. Jenže dochovaná korespondence tento scénář komplikuje. Thurzó totiž zařídil, aby Alžběta ještě za života rozdělila majetek mezi své děti, čímž vlastně zabránil tomu, aby ho kdokoli mohl po jejím odsouzení zabavit.

Navíc v archivech dodnes existují dopisy příbuzných, Alžbětiny vlastní poznámky i výslechy nařízené přímo císařem Matyášem II. Kolik přesně žen na čachtickém panství zahynulo, se patrně nikdy nedozvíme. Jednotliví vyslýchaní uváděli odlišná čísla, přestože se zločinů měli účastnit společně. Soud nakonec dospěl k závěru o 37 až 80 prokázaných obětech, legenda však mluví o 650. Skutečný rozsah hrůz, které se za kamennými zdmi odehrávaly, si vzala Čachtická paní do hrobu.

Zdroje https://www.vlasta.cz/osobnosti/alzbeta-bathory-cachticka-pani-hrabenka-historie-krev/ https://badatele.net/konec-dohadu-o-alzbete-bathory-pravda-vyplyva-ze-spisu/ https://kriminalistika.eu/muzeumzla/bathory/bathoryova.html https://plus.rozhlas.cz/civilizace-pribeh-krutosti-bez-prikras-6608904 https://vamped.org/2015/03/29/elizabeth-bathorys-blood-baths-separating-myth-from-reality/

Obrázek Neznámý autor, Elizabeth Bathory Portrait, marked as public domain, more details on Wikimedia Commons