Tým krasobruslařky zmrzačil soupeřku, aby ji porazila na olympiádě. I tak prohrála: Tonya Harding

Tonya Harding se narodila 12. listopadu 1970 v Portlandu ve státě Oregon. Její matka LaVona pracovala jako servírka a na dceřiny kostýmy pro soutěže šila flitry vlastníma rukama, protože rodina neměla peníze na profesionální výbavu. Tonya odešla ze střední školy, aby se mohla naplno věnovat bruslení. V roce 1986 skončila šestá na mistrovství USA, bylo jí teprve šestnáct.

Její průlomový rok přišel v 1991. Na národním šampionátu úspěšně zvládla trojitého axela a stala se vůbec první Američankou, které se to podařilo v soutěži.

Nancy Kerrigan byla v podstatě jejím pravým opakem. Elegantní, mediálně oblíbená, oblíbenkyně krasobruslařského establishmentu. Na olympiádě v Albertville 1992 obsadila Kerrigan bronzovou příčku, zatímco Harding dobruslila čtvrtá.

Tisk obě ženy rád stavěl proti sobě. Zatímco Kerrigan zosobňovala gracii, Harding byla popisována jako rebelka z dělnické třídy. Americký magazín People ji v roce 1994 označil za „nezbednici krasobruslení“.

Šestého ledna 1994 trénovala Kerrigan v detroitské Cobo Areně před mistrovstvím USA. Po odchodu z ledu ji na chodbě zezadu napadl muž jménem Shane Stant a udeřil ji výsuvným obuškem do pravého stehna nad kolenem.

Kamery zachytily Kerrigan sedící na zemi v slzách a opakující slavnou větu „Why? Why? Why?“

Útok naplánoval Jeff Gillooly, exmanžel Tonyi Harding, spolu se Shawnem Eckardtem, jejím bodyguardem. Ti najali Stanta a jeho strýce Derricka Smithe, který čekal v autě jako řidič. Smith obdržel za celou akci 6 500 dolarů.

Kerrigan kvůli zranění nestartovala na národním šampionátu, ale americká federace ji přesto nominovala na zimní olympijské hry 1994 v Lillehammeru.

Na olympiádě obě závodily. Harding si během volné jízdy všimla problému s tkaničkou na brusli, v slzách požádala rozhodčí o opakování programu a ti jí vyhověli. I přesto skončila až osmá.

Kerrigan naopak zajela skvělý výkon a získala stříbrnou medaili. Zlato tehdy brala ukrajinská krasobruslařka Oksana Bajulová. Žena, jejíž zmrzačení Harding minimálně tolerovala, ji tedy na olympiádě porazila o sedm příček.

Harding zpočátku popírala jakoukoliv účast na celém plánu. V rozhovoru pro ABC News ale později připustila, že přibližně měsíc či dva před útokem zaslechla Gilloolyho a Eckardta, jak se baví o tom, že by bylo dobré „někoho vyřadit“, aby měla lepší šanci dostat se do týmu. Podle svých slov reagovala slovy: „Co to sakra říkáte? Já umím bruslit.“

Gillooly i Eckardt přiznali vinu za podíl na vydírání. Gillooly dostal dva roky vězení, Eckardt osmnáct měsíců. Harding se nakonec přiznala ke spiknutí s cílem mařit vyšetřování. Soud jí vyměřil tři roky podmínky, 500 hodin veřejně prospěšných prací a pokutu 160 000 dolarů.

Americká krasobruslařská asociace udělila Harding doživotní zákaz činnosti a odebrala jí titul z národního šampionátu 1994. Nesměla závodit ani trénovat.

Po konci kariéry na ledě se Harding pokoušela o profesionální box, objevila se v reality show Worst Cooks in America a tančila v americké verzi StarDance.

V roce 2017 přišel do kin film I, Tonya s Margot Robbie v hlavní roli, který nabídl pohled na celý skandál z perspektivy Harding samotné. Snímek získal Oscara za vedlejší ženský herecký výkon pro Allison Janney, která ztvárnila Tonyinu matku.

Nancy Kerrigan v roce 2017 pro ABC řekla, že od Harding nikdy nedostala přímou omluvu.

Zdroje

https://www.britannica.com/biography/Tonya-Harding https://en.wikipedia.org/wiki/Assault_of_Nancy_Kerrigan https://en.wikipedia.org/wiki/Tonya_Harding https://abcnews.com/US/tonya-harding-knew-infamous-1994-baton-attack-nancy/story?id=52048510 https://www.youtube.com/watch?v=63flkf3S1bE

Obrázek

„Tonya harding returning from norway 1994“ by Andrew Parodi is licensed under CC BY 3.0.