Hlavní obsah

Čišník ignoroval naši objednávku v plné restauraci. Když jsem řekla, kdo jsem, začal nás obskakovat

Foto: Drazen Zigic/Freepik.com

Seděla jsem v restauraci plné lidí a doufala, že si s kamarádkou konečně odpočineme. Místo toho jsme půl hodiny čekaly, než si nás někdo vůbec všimne.

Článek

První dlouhé minuty

Místo bylo hlučné, židle vrzaly a kolem nás se míhal personál, ale nikdo nezastavil u našeho stolu. Nejdřív jsem to brala s nadhledem. Byla sobota večer, každý měl plné ruce práce. Po deseti minutách mi to ale začalo být divné. Ostatní hosté, kteří přišli po nás, už měli pití i jídlo. My jen dva prázdné skleničky a rostoucí rozpaky.

Zvláštní chování obsluhy

Když se u nás konečně objevil číšník, ani se neomluvil. Spíš to vypadalo, že ho otravujeme. Řekly jsme si o jídlo a dvě sklenky vína, on si to zapsal a odešel tak rychle, jako by ho někdo honil. Jenže pak se stalo to, na co jsem neměla nervy. Uplynulo dalších dvacet minut a nepřišlo vůbec nic. Nechtěla jsem dělat scény, ale cítila jsem, jak ve mně roste napětí. O kousek dál se číšník smál s partou hostů, kteří přišli po nás a už dojedli předkrmy.

Když jsem se konečně ozvala

Zvedla jsem ruku a tiše ho poprosila, jestli by nám řekl, jak to s objednávkou vypadá. Podíval se na mě s výrazem, který mě bodl víc než samotné čekání. Jako bych po něm chtěla něco nepatřičného. V tu chvíli jsem udělala to, co obvykle nedělám. Řekla jsem mu, že jsem z místních novin a že tu restauraci mám v plánu zmínit v připravovaném článku o nových podnicích ve městě. Nebyla to lež. Opravdu jsem o tom psala. Jen jsem nečekala, že to zabere tak okamžitě.

Zvláštní proměna

Ještě ani nedošla má věta a jeho chování se otočilo o sto osmdesát stupňů. Úsměv, náhlý zájem, omluvy. Za dvě minuty jsme měly pití, do deseti minut jídlo a najednou se nás ptal, zda nepotřebujeme ještě něco dalšího. Kamarádka se na mě podívala s pobavením, ale mně bylo spíš trapně. Celý večer se nesl v duchu pozornosti, která přišla až ve chvíli, kdy jsem vyslovila něco, co by na obsluhu nemělo mít vliv.

Nečekaný závěr večera

Když jsme odcházely, zastavil mě u dveří a ještě jednou se omluvil. V očích měl nejistotu, která mě překvapila víc než jeho obrat v chování. Jako by si najednou uvědomil, že nejde o strach z recenze, ale o prostý fakt, že si každý zaslouží stejný přístup. A já jsem si tehdy uvědomila, že některé rozhovory v restauracích začínají až ve chvíli, kdy by dávno měly končit.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz