Článek
První dojem ode dveří
Rezervaci jsme měli potvrzenou několik dní dopředu. Přesto nás číšník bez váhání odvedl ke stolu hned u kuchyňských dveří. Neustálý hluk, průvan a výhled na štosy talířů. Okolo nás chodili zaměstnanci a občas do nás někdo lehce strčil. Rozhlédla jsem se po lokále a viděla prázdné, mnohem klidnější stoly u oken. Když jsem se zeptala, zda je možné si sednout jinam, odpověď byla strohá a rychlá. Prý mají plno a že si máme sednout, kam nás usadili.
Ticho, které bylo slyšet
Seděli jsme tam, listovali jídelním lístkem a já cítila, jak ze mě počáteční radost pomalu odtéká. Manžel se snažil situaci odlehčit, ale bylo znát, že ho to také štve. Obsluha kolem nás procházela bez zájmu, objednávku si vzala až po delší době a s výrazem, že obtěžujeme. Připadalo mi, že jsme neviditelní a zároveň na překážku. Všichni ostatní hosté působili spokojeněji než my.
Jedna věta mimochodem
Když číšník přišel s pitím, manžel jen tak mezi řečí poznamenal, že se s manažerem podniku zná ze školy. Nebyl to nátlak ani výhružka, spíš konstatování pronesené bez důrazu. V tu chvíli se něco zlomilo. Číšník se zarazil, omluvil se a začal se rozhlížet po restauraci, jako by ji viděl poprvé.
Náhlá změna postoje
Během pár desítek vteřin pro nás byl připraven nový stůl u okna. Pohodlné židle, klid, světlo a úplně jiný tón komunikace. Omlouvání, úsměvy, věta o nedorozumění a nabídka vody zdarma. Najednou bylo místo, najednou nebyl problém. Přesunuli nás tak rychle, až to bylo skoro komické sledovat.
Pocit, který zůstal
Seděla jsem u lepšího stolu, ale chuť k jídlu se mi vracela pomalu. Hlavou mi běželo, kolik lidí tady podobnou větu říct nemůže a zůstane u dveří kuchyně. Dívala jsem se na ten původní stůl, kde už seděl někdo jiný, a přemýšlela, jestli se s ním mluví stejně mile jako teď s námi. Ten večer jsem víc než jídlo vnímala změnu chování, která přišla až po zmínce o známosti. A to se z paměti nevytrácí snadno. Z restaurace jsme pak odešli v tichu, každý se svými myšlenkami. Úsměv obsluhy na rozloučenou už ve mně nevyvolal žádnou radost, jen zvláštní pachuť. Doma jsem si ještě dlouho přehrávala tu krátkou scénu u stolu. Byla překvapivě výmluvná Bohužel
