Článek
Klidný den u vody
Jsem už v důchodu a Lipno je místo, kam se ráda vracím. Je tam klid, čistý vzduch a krásné procházky kolem přehrady. Letos jsem si tam pronajala malý pokoj v penzionu a každý den si dopřála kávu a zákusek v jedné útulné kavárně, kam chodili převážně turisté. Jednoho dne si vedle mě sedla skupinka mladých lidí. Podle přízvuku bylo jasné, že to jsou Holanďani nebo Němci, nejspíš z nějakého kempu poblíž.
Objednali si anglicky, obsluha jim rozuměla, ale jak už to bývá, ne všechno šlo úplně hladce. Mladá servírka se snažila, ale bylo na ní vidět, že anglicky mluví trochu nejistě. Přesto byla milá, usmívala se a dělala, co mohla. Já se jen usmívala do šálku. Sama jsem dřív učila angličtinu na střední škole, tak vím, jak těžké je někdy najít ta správná slova.
Nečekaný rozhovor
Když servírka odešla, skupinka se dala do řeči ve své mateřštině. Němčině rozumím dobře, můj bývalý muž byl Němec a já jsem v mládí žila nějaký čas v Mnichově. Co jsem ale slyšela, mě pořádně zvedlo ze židle. Dva z nich se začali posmívat tomu, jak dívka vyslovovala anglické fráze. Jeden to dokonce parodoval tak přehnaně, že se ostatní rozesmáli. Jiný poznamenal, že „Češi asi neumějí pořádně ani to, co se učí deset let“. Všichni se uculovali, jako by právě objevili novou komedii.
Zprvu jsem jen mlčela. Věděla jsem, že kdybych něco řekla hned, mohla bych působit dotčeně nebo přecitlivěle. Ale jakmile se obsluha vrátila s jejich objednávkou a oni se dál bavili stejným tónem, rozhodla jsem se, že nebudu jen sedět a přihlížet.
Malá lekce slušnosti
Počkala jsem, až jim servírka znovu odejde od stolu. Poté jsem se na ně podívala, mile se usmála a naprosto plynulou němčinou jim řekla, že jsem slyšela každé slovo. Nastalo absolutní ticho. Jeden z nich zrudl, druhý sklopil oči a třetí si hrál s ubrouskem. Pokračovala jsem v klidu: „Ta slečna se snaží a je tu sama. Možná neumí perfektně anglicky, ale chová se k vám hezky. A jestli se chcete někomu smát, tak aspoň ne tady, kde vás někdo může slyšet a rozumět vám.“
Mluvila jsem bez hněvu, ale rozhodně. Nešlo mi o hádku. Jen jsem chtěla, aby pochopili, že drzost není vtipná a že jejich slova padla na špatné uši.
Dívka ani netušila
Servírka nic nepostřehla. Byla ráda, že stihla všechno včas. Když jsem odcházela, poděkovala mi s úsměvem, jako každý den. Nevěděla, že jsem jí zrovna trochu pomohla, a možná je to tak dobře. Nemusí vědět o každém nevychovaném hostovi.
