Článek
Nečekaná scéna v parku
Byl krásný slunečný den a já se vydala se svým třináctiletým synem na procházku do parku. Sedli jsme si na lavičku blízko dětského hřiště, abychom si dali malou svačinu. Všimla jsem si dvou mladíků, kteří seděli opodál a sledovali nás. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale pak jsem zaslechla, jak si mezi sebou něco šeptají, a v jejich hlasech zazněl posměch.
Podívala jsem se na syna a všimla si, že si nenápadně přitahuje nohy k sobě. Měl na sobě starší tenisky, které už byly trochu odřené. Ne proto, že bychom mu nemohli koupit nové, ale protože si je oblíbil a nosil je všude.
Posměch nabíral na síle
Mladíci se začali smát hlasitěji a slyšela jsem, jak jeden z nich v lámané češtině řekl, že takové boty nosí jen bezdomovci. Druhý se přidal a oba se pochechtávali, aniž by se obtěžovali svůj posměch skrývat. Syn sklopil oči a já cítila, jak se mi zvedá tlak.
V mém věku už mě jen tak něco nerozhází, ale když jde o dítě, je to jiné. Vstala jsem a pomalu k nim došla. Nechtěla jsem křičet ani dělat scénu, ale věděla jsem, že jim musím dát jasně najevo, že takové chování tady nemá místo.
Jak jsem se ozvala
Zastavila jsem se kousek od nich a klidným hlasem jim řekla, že u nás v Česku se lidé neposmívají cizím dětem kvůli tomu, co mají na nohou. Že u nás je důležitější, jak se člověk chová, než co má obuté. Chvíli se tvářili zmateně a jeden z nich začal něco koktat anglicky.
Přešla jsem do angličtiny, aby mi rozuměli oba. Vysvětlila jsem jim, že synovy boty mají pro něj hodnotu, a že posmívat se někomu jen podle vzhledu je ubohé. Dodala jsem, že když přijedou do jiné země, měli by se naučit místním zvyklostem a respektu.
Reakce, kterou jsem nečekala
Na okamžik nastalo ticho. Pak jeden z mladíků sklopil hlavu a řekl, že se omlouvá. Druhý chvíli mlčel, ale nakonec přikývl. Nebylo to snadné, ale viděla jsem na jejich tvářích, že jim došlo, že to přehnali. Otočila jsem se a vrátila k synovi, který mě sledoval s očima dokořán.
Cestou domů mi řekl, že je rád, že jsem se ho zastala. Možná si ti dva svou lekci zapamatují a příště se budou chovat jinak. A já jsem měla pocit, že jsem udělala přesně to, co měla matka v takové chvíli udělat.
