Článek
Spokojená majitelka
Byt po babičce jsem měla dlouho prázdný. Byl to menší třípokoják v centru, ideální pro studenty. Říkala jsem si, že mladí lidé budou rádi za místo blízko školy, a já budu mít jistotu pravidelného příjmu. Když se ozvali tři kluci z ciziny, mluvili lámanou češtinou, ale působili zodpovědně. Předložili potvrzení o studiu i zálohu v hotovosti. Po krátkém rozhovoru jsem měla jasno. Podepsali jsme smlouvu a klíče jsem jim předala s pocitem, že jsem udělala dobré rozhodnutí.
První týdny probíhaly klidně. Psali mi jen kvůli drobnostem, jako kde se vypíná topení nebo jak se třídí odpad. Byla jsem ráda, že se ptají a chovají se ohleduplně. V duchu jsem si říkala, že takové nájemníky bych přála každému.
První pochybnosti
Zlom nastal po zhruba třech týdnech. Sousedka mě zastavila na chodbě a opatrně se zeptala, jestli vím, že z mého bytu se v noci ozývá hlasitá hudba. Nejdřív jsem tomu nepřikládala význam, myslela jsem si, že jde o ojedinělý večírek. Jenže o pár dní později mi volal správce domu, že někdo z bytu vynesl matraci na dvůr a nechal ji tam zmoknout. To už mi bylo divné. Napsala jsem studentům, ale odpověděli jen stručně, že to vyřeší.
Rozhodla jsem se, že se tam po měsíci zajdu podívat osobně, abych zkontrolovala stav bytu. Cítila jsem zvláštní nervozitu, i když jsem se snažila věřit, že to nebude nic vážného.
Šok za dveřmi
Když jsem otevřela dveře, zůstala jsem stát v němém úžasu. Můj byt, který jsem před měsícem pečlivě připravila, vypadal jako po menší katastrofě. Na podlaze ležely plechovky od piva, talíře se zbytky jídla a rozlitá omáčka zaschlá na parketách. V obýváku stál rozbitý stůl, jedna židle měla uražené nohy. Koupelna byla plná vlasů a špíny, vana měla odřeniny, které tam dřív určitě nebyly. Na stěně někdo fixou napsal větu v cizím jazyce, kterou jsem si raději ani nepřekládala.
Nejvíc mě ale zaskočil zápach. Mísil se tam kouř, alkohol a vlhkost. Bylo mi z toho fyzicky špatně. Jeden ze studentů se právě probudil a v pyžamu se snažil omlouvat, že měli oslavu narozenin. Prý to hned uklidí, ale věděla jsem, že to sami nezvládnou.
Nečekaný konec spolupráce
Ještě ten den jsem jim dala výpověď. Nezajímaly mě výmluvy ani sliby, že se polepší. Cítila jsem, jak se mi zvedá žaludek při představě, že bych jim byt nechala o den déle. Zavolala jsem úklidovou firmu a nechala všechno profesionálně vyčistit. Náklady jsem započetla do kauce, která zdaleka nestačila.
Byt vypadal o něco lépe až po dvou dnech práce. Zůstaly škrábance na nábytku, fleky na stěnách a pocit, že mi někdo vtrhl do osobního prostoru.
