Článek
Normální večer mezi kamarádkami
S Helenou a Lídou jsme si daly sraz v centru Prahy. Byla sobota večer a chtěly jsme si po dlouhé době zase popovídat. Objednaly jsme si každá něco malého k jídlu, lahev bílého a seděly jsme u stolku v rohu, kde jsme měly klid. Všimla jsem si, že vedle u baru sedí nějaký muž, cizinec. Podle přízvuku snad Francouz nebo Belgičan. Měl s sebou jen malý batůžek a vypadal, že čeká na někoho. Nevěnovaly jsme mu pozornost.
Podivné chování, kterému jsme nerozuměly
Asi po hodině se muž zvedl, napil se naposledy z velkého piva a odešel. Nevěnovaly jsme tomu žádnou pozornost, protože jsme si myslely, že má zaplaceno. Navíc seděl úplně sám. Ještě před odchodem se krátce zastavil u baru a něco řekl servírce. Sledovala jsem ho koutkem oka, ale vůbec mě nenapadlo, že se to nějak týká nás. Jen jsme si řekly, že byl trochu zvláštní.
Nepříjemné překvapení u placení
Když jsme po dalších dvaceti minutách chtěly platit, přišla servírka s celkovým účtem. Byl o dost vyšší, než jsme čekaly. Myslely jsme si, že došlo k omylu. Ukázaly jsme jí, co jsme měly, ale ona trvala na tom, že máme zaplatit i za muže, který tu před chvílí seděl. Řekla, že u baru prohlásil, že sedí s námi, a zmizel ven. „Řekl, že jste spolu. Mysleli jsme, že je to váš známý,“ řekla servírka. Byla mladá, asi dvacetiletá, a bylo vidět, že neví, co má dělat.
Spor s obsluhou a bezmoc
Nejdřív jsme si myslely, že je to nějaké nedorozumění, ale servírka trvala na tom, že máme jeho útratu zaplatit. Odmítly jsme. Vysvětlily jsme, že toho muže neznáme, nikdy jsme s ním nemluvily a ani neseděl u našeho stolu. Přivolala manažera. Ten byl o něco rozumnější, ale taky neústupný. Prý se podobné věci stávají a personál nemůže ověřovat, kdo ke komu patří. Řekl, že pokud nechceme mít problémy, ať to radši zaplatíme a zkusíme si to vymáhat po něm. Jenže my nevěděly ani jeho jméno, nic.
Pocit křivdy
Dohadovaly jsme se asi dvacet minut. Nakonec jsme zaplatily jen za sebe, ale s obsluhou jsme se nerozešly v dobrém. Pořád nám naznačovali, že jsme to možná celé vymyslely. Venku jsme pak stály a pořád tomu nemohly uvěřit. Někdo se prostě přilepí k vaší společnosti, řekne, že patří k vám, a vy pak nesete následky. A to jsme se ani nedívaly, kam šel. V tom ruchu večera prostě zmizel mezi lidmi.
