Článek
Pomalu a bezohledně
Jeli jsme okresní silnicí, kde není moc místa ani pro dvě auta vedle sebe. Před námi se najednou objevila skupina cyklistů. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby nejeli celou šířkou vozovky. Uprostřed silnice šlapal muž, vedle něj jeho žena a za nimi dvě malé děti, sotva školního věku. Auto před námi se snažilo opatrně předjet, ale cyklista se ani nehnul. Místo aby se zařadili ke kraji, jeli si dál jako by jim silnice patřila.
Rostoucí napětí
Manžel chvíli trpělivě čekal. Děti na zadních sedadlech už začínaly být neklidné. Po několika kilometrech pomalé jízdy se situace vůbec nezlepšovala. Když jsme konečně dostali šanci je předjet, cyklista se znovu posunul doprostřed, jako by to dělal naschvál. Manžel zatroubil, ne nijak agresivně, spíš aby je upozornil. Muž na kole se ale otočil, rozhořčeně rozhodil rukama a cosi zakřičel.
Vystoupení z auta
V tu chvíli jsem cítila, jak v manželovi praskly nervy. Zastavil u kraje, zapnul výstražná světla a vystoupil z auta. Šla jsem za ním, protože jsem měla obavy, aby se situace nezvrtla. Cyklista zastavil a hned začal křičet, že máme být trpěliví, že jedou s dětmi a mají stejné právo na silnici. Jenže to, co předváděli, bylo nebezpečné. Manžel mu klidným, ale pevným hlasem vysvětlil, že nemůže blokovat dopravu, že děti ohrožuje víc než auta, která se snaží vyhnout. Žádné nadávky, žádné hrozby, jen jasná řeč a klidný tón.
Nečekaná změna
Nejdřív to vypadalo, že se budou hádat donekonečna, ale pak se ozvala jeho žena. Podívala se na děti a tiše řekla, že by měli raději jet u kraje. Bylo vidět, že i jí došlo, jak nebezpečně se chovají. Muž se zarazil, sklopil zrak a přestal být agresivní. Nakonec přiznal, že měl být ohleduplnější. Omluvil se nám a poprosil, ať jedeme dál. Děti se na nás podívaly trochu vyděšeně, ale jejich pohled byl spíš vděčný než ustrašený.
Cesta pokračovala v tichu
Nasedli jsme zpátky do auta a odjeli. V kabině bylo chvíli úplné ticho. Manžel jen prohodil, že někdy stačí říct věci nahlas, když člověk mluví klidně. Měla jsem v sobě zvláštní pocit. Nešlo o hádku, ani o vítězství, spíš o okamžik, kdy někdo konečně pochopil, že silnice není hřiště. Když jsme pak jeli dál, cyklisti se opravdu drželi u kraje a auta je míjela bez problémů.
Nezvyklé zadostiučinění
Na první pohled šlo o banální situaci, ale já měla pocit, že to celé mělo smysl. Kdyby manžel zůstal potichu, možná by si ten muž nikdy neuvědomil, že učí své děti špatnému příkladu. Nešlo o zlost, šlo o princip. Když jsme dojeli k rodičům, cítila jsem zvláštní klid. Ten cyklista se sice mýlil, ale nakonec měl dost odvahy uznat chybu. A to se na českých silnicích nevidí často.
