Článek
Víkendy u otce měly být odpočinkové
Po rozvodu jsme se s bývalým manželem dohodli, že si bude brát naši osmiletou dceru každý druhý víkend. Nebylo to pro mě jednoduché, ale chtěla jsem, aby měli hezký vztah. Říkala jsem si, že aspoň získá mužský vzor, který jí chybí. První měsíce vypadalo všechno v pořádku. Když se vrátila, byla veselá a nadšeně vyprávěla, že s tátou byli v parku, pekli pizzu nebo koukali na filmy.
Jenže poslední dobou jsem si všimla, že se z víkendů vrací unavená a podrážděná. Ptala jsem se, co se děje, ale jen pokrčila rameny. Trvalo mi pár týdnů, než se přestala bát mi něco říct.
„Táta celý den hraje a já mám být zticha“
Jednoho nedělního večera při večeři se rozplakala. Prý že táta s ní skoro nemluví. Že když tam přijde, hned si zapne počítač a sedí u něj celé hodiny. Ona má být potichu, aby ho nerušila, nebo si má hrát sama v pokoji. Když se odváží něco říct, odpoví podrážděně, že má teď práci nebo že si má najít něco svého.
Nejdřív jsem si myslela, že přehání. Ale pak mi řekla, že oběd jí ohřívá mikrovlnce, a když večer usíná, on ještě nadává do mikrofonu na nějaké spoluhráče. V tu chvíli mě polil studený pot. Moje dcera trávila víkend s otcem, který místo společného času hrál počítačové hry a nechával ji samotnou.
Cesta plná zlosti
Zvedla jsem se od stolu, poslala dceru do pokoje a vzala klíče od auta. Vím, že jsem měla počkat, vydechnout a promluvit si s ním v klidu, ale to nešlo. V hlavě mi hučelo. Cítila jsem vztek i zklamání. Když jsem dojela k jeho bytu, stál venku s cigaretou. Viděl mě přicházet a tvářil se překvapeně.
Neřekla jsem ani slovo, prostě jsem na něj spustila. Že se dcera k němu těší, a on ji nechá sedět samotnou, zatímco křičí na cizí lidi do počítače. Že ji má jednou za čtrnáct dní a i to nedokáže zvládnout. Snažil se bránit, říkal, že přeháním, že má přece právo mít i svůj čas. Jenže jaký „svůj čas“, když je tam dítě, které se nudí a má pocit, že otec o něj nestojí?
Stud a výmluvy
Nakonec přiznal, že mu ty hry trochu „utekly z ruky“. Prý si tak zkracuje čas, když malá spí nebo si kreslí. Ale to nebyla pravda. Dcera mi pak potvrdila, že hraje i dopoledne, kdy by mohli být spolu. Měl by s ní jít ven, ale radši zůstane doma, protože „je zima“ nebo „nemá náladu“.
Ten večer jsem mu řekla všechno, co jsem měla na srdci. Že se nemůže tvářit, že je skvělý táta, když dceru v podstatě odkládá. Že já ji vychovávám, řeším školu, kroužky, jídlo, nálady, a on ji má jen pár hodin a ani ty nedokáže využít. Vypadalo to, že mu to konečně došlo. Mlčel a díval se do země.
