Článek
Večerní rituál, který mi přišel roztomilý
Táta hlídá mou dceru jednou týdně. Má ji moc rád a já byla vděčná, že spolu mají tak hezký vztah. Když jsem ji od něj občas vyzvedávala, vyprávěla mi, jak jí děda každý večer čte pohádky. Vždycky jsem se usmála a měla radost, že se o ni tak hezky stará. Brala jsem to jako jejich společný rituál, který je spojuje.
Jedna věta všechno změnila
Jednou večer, když jsme si povídaly o školce, se mě dcera zeptala, jestli je pravda, že maminka taky někdy utekla z domova. Znejistěla jsem. Zeptala jsem se, proč se ptá. Odpověděla, že jí to říká děda. Prý jí vypráví příběhy o „holčičce, kterou nikdo neposlouchal, tak šla pryč a už se nevrátila“. V tu chvíli mi došlo, že nemluví o žádné pohádce.
Staré rány, které měly zůstat zavřené
Táta mě v dětství často trestal mlčením. Když jsem udělala něco, co se mu nelíbilo, prostě se mnou nemluvil i několik dní. V pubertě jsem jednou skutečně odešla z domova k mámě, protože už jsem to psychicky nezvládala. Táta to nikdy nepřijal a dodnes to občas vytahuje. Jenže netušila jsem, že o tom mluví i s mou malou dcerou.
Jela jsem za ním s obrovským vztekem
Než jsem k němu dojela, v hlavě se mi honilo tisíc věcí. Představovala jsem si, jak tam sedí s dcerou a místo pohádek jí vštěpuje svoje výčitky z minulosti. Jak z ní dělá posluchačku svých nevyřešených problémů. Když jsem dorazila, byl překvapený. Hned poznal, že něco není v pořádku.
Řekla jsem mu narovinu, co mi dcera řekla. Nejdřív se snažil všechno zlehčit, že to jen trochu přibarvil, aby ji pobavil. Ale pak přiznal, že jí opravdu vypráví příběhy „z našeho života“. Prý by měla vědět, že lidé dělají chyby a že někdy se děti od rodičů odvrátí. To byla poslední kapka.
Uvědomila jsem si, že se nezmění
Řekla jsem mu, že nechci, aby s dcerou mluvil o mně vůbec. Že jeho bolest z minulosti nemá co dělat v její hlavě. Mlčel, ale bylo vidět, že mě poslouchá jen napůl. Snažil se obrátit řeč, jako by se nic nestalo. A já pochopila, že tohle je přesně ten důvod, proč se nikdy nezmění.
Od té doby se vídáme jinak
Dceru k němu už samotnou neposílám. Scházíme se všichni společně, aby bylo jasné, o čem se mluví a o čem ne. Mrzí mě to, protože jsem doufala, že jí dá něco, co jsem já od něj nikdy nedostala. Ale aspoň teď vím, že musím být opatrná. Některé příběhy by děti prostě slyšet neměly, i když se v nich skrývá pravda.
