Článek
První šok u stolu
Seděla jsem u kuchyňského stolu, na stole káva a čerstvě upečená bábovka, když dcera mezi řečí prohlásila, že by se mělo zvážit, jestli starší lidé mají právo chodit k volbám. Zůstala jsem na ni zírat, ruce mi ztuhly a v krku jsem cítila knedlík. V první chvíli jsem si myslela, že snad žertuje, ale její pohled byl vážný. Řekla, že starší generace už nerozumí dnešní době, a proto by neměla rozhodovat o budoucnosti.
Vzpomínky na mládí
Mlčky jsem si usrkla kávy a nechala ji mluvit. V duchu jsem se ale vrátila o desítky let zpátky. Byla jsem mladá dívka, když nás v osmašedesátém ráno vzbudily tanky. Viděla jsem lidi se státními vlajkami v rukou, slyšela křik i střelbu a cítila strach. Později jsem jako děvče čekala dlouhé hodiny ve frontách na banány a tajně poslouchala Svobodnou Evropu, protože pravdu nám nikdo neřekl. Když přišla revoluce, stála jsem na náměstí s klíči v rukou a oči jsem měla plné slz.
Hlas, který jsme si museli vybojovat
Tehdy jsme si mysleli, že už nám nikdo nikdy nevezme svobodu a právo rozhodovat. Lidé umírali a trpěli, aby se mohli svobodně nadechnout a říct svůj názor. Vzpomněla jsem si na souseda, kterého zavřeli jen proto, že napsal článek proti režimu. Na kamarádku, která emigrovala, protože se tady už nedalo žít. A teď tu sedí moje vlastní dcera a říká, že bychom my starší neměli mít právo hlasovat.
Tvrdá lekce
Nezvýšila jsem hlas. Jen jsem se zvedla, přinesla staré fotoalbum a položila ho před ni. Otevřela jsem na stránce, kde stojím v šedém kabátě na náměstí, kolem mě dav lidí, všichni tleskají a zvoní klíči. „Víš, kolik nocí jsem se bála a kolik lidí obětovalo svůj život za to, abych dnes mohla volit?“ zeptala jsem se jí tiše. Dívala se na mě a já viděla, jak její jistota pomalu mizí.
Porozumění
Dlouho nic neříkala. Prolistovala album a zastavila se u fotografie mého otce, který byl po válce politickým vězněm. V očích se jí objevily slzy. Pak jen špitla, že ji to mrzí a že si neuvědomila, čím jsme si museli projít. Řekla jsem jí, že chápu, že má pocit, že mladí vědí víc o dnešním světě. Ale že by si měli uvědomit, že i my starší jsme kdysi bojovali za to, aby mohli svobodně mluvit a žít.
