Článek
Neustále stejná tvář
Dcera ráda kreslí. Každý den si sedá k malému stolku, vezme pastelky a ponoří se do svého světa. Zpočátku jsem si obrázky ani pořádně neprohlížela. Jenže brzy jsem si všimla, že se v nich objevuje stejný muž. Měl brýle, krátké vlasy a něco na tváři, co se podobalo úsměvu. Vypadalo to, jako by ho znala.
Kdo to je?
Zeptala jsem se, kdo ten pán je. Odpověděla, že „kamarád“. Zasmála jsem se tomu a nechala to být, protože děti si často vymýšlejí. Jenže s každým dalším obrázkem se jeho obličej stával přesnější. Dokonce přidávala i detaily oblečení. Všimla jsem si, že je kreslí s nečekanou jistotou, jako by ho opravdu vídala.
Když jsem se začala ptát víc
Jednoho dne jsem se zeptala, odkud toho pána zná. Klidně odpověděla, že ho vídá, když jdeme do školky. Prý bydlí „kousek od nás“. To mě zarazilo. Požádala jsem ji, ať mi ukáže kde. Ukázala směrem k vedlejší ulici, asi dvě minuty od našeho domu. „Tam,“ řekla úplně samozřejmě.
Mrazivé poznání
Šly jsme tam spolu. Ukázala na konkrétní dům, bytovku s oprýskanou fasádou. Nevěřila jsem vlastním očím. V tom domě totiž bydlí můj bývalý manžel. Muž, se kterým jsem se rozešla ještě před jejím narozením. Nikdy ho neviděla. Nikdy jsem o něm nemluvila, ani jednou. Měla jsem k tomu důvod – po rozchodu zmizel, neplatil výživné, neozval se. Pro ni to byla úplná neznámá.
Nechápala jsem, jak je to možné
Když jsem se jí zeptala, odkud ho zná, odpověděla, že ho potkala na ulici. Prý jí řekl, že se známe. Když jsem se ptala dál, jen pokrčila rameny. „Říkal, že mě má rád,“ dodala tiše a začala si zastrkovat pramen vlasů za ucho, jak to dělá, když se stydí. V tu chvíli jsem cítila, jak se mi v žaludku všechno převrací.
Návrat, který jsem nechtěla
Ten večer jsem šla k tomu domu sama. Stála jsem tam chvíli a přemýšlela, jestli zazvonit. Nakonec jsem to neudělala. Napsala jsem mu. Odpověď přišla až po pár dnech. Prý ji zahlédl náhodou, poznal ji a nedokázal to ignorovat. Prý jí jen řekl, že je její táta, a nechtěl mi tím ublížit.
Ticho po všem
Dcera o něm už nemluví. Nechala jsem to být, protože nechci, aby se z toho stalo něco většího, než to je. Ale pokaždé, když ji vidím kreslit, cítím napětí. Bojím se, že se znovu objeví ta známá postava. A že mi připomene, že některé kapitoly člověk neuzavře nikdy, i když se o to snaží celý život.
