Článek
Z počátku působil normálně
Dcera o něm mluvila už delší dobu. Prý je chytrý, vtipný a jiný než ostatní kluci. Když přišla s tím, že by ho ráda pozvala na večeři, nic jsme nenamítali. Dokonce jsem si s přípravou dala záležet. Uvařila jsem oblíbené jídlo naší dcery a připravila domácí zákusek. Jenže jakmile si sedl ke stolu, začalo být něco špatně.
Všechno mu smrdělo
Nejdřív si ani neodložil bundu. Pak si prohlížel kuchyň jako by čekal, že se z pod linky vynoří krysa. Když jsem mu nabídla talíř, prohlásil, že „tohle doma nejí“. A když konečně ochutnal, řekl, že to chutná jako školní jídelna. Nebyla to kritika, byl to posměch. Podíval se na mě s ironickým úsměvem a dodal, že jestli mě tohle někdo naučil, měl by se stydět.
Dcera ztuhla
Nejvíc mě ale zaskočilo, že se dcera v tu chvíli nezmohla na slovo. Bylo vidět, že jí je trapně, ale zároveň jako by nevěděla, jak zareagovat. Přitom to byl její host. Můj muž se na něj podíval a tiše mu řekl, že pokud má problém s jídlem, může odejít. A on se opravdu zvedl, bez omluvy a bez poděkování.
O dvě hodiny později volal
Večer jsme dceři nic nevyčítali. Jen jsme jí řekli, že nešlo o jídlo, ale o základní slušnost. Že to, co předvedl, by si nedovolil ani člověk bez domova, natož někdo, kdo se považuje za chytrého. Dcera to vzala těžce, šla si hned lehnout. Ale kolem desáté nám zazvonil telefon. Volal on. Prý to možná trochu přehnal a nechtěl být neslušný. Řekl to ale tónem, jako kdyby nám dělal laskavost.
Dcera s ním přerušila kontakt
Druhý den si s ním dcera promluvila ve škole. A podle jejích slov se jí snažil přesvědčit, že jsme přecitlivělí. Řekla mu, že pokud někdo není schopen říct prosím a děkuji, a místo toho uráží její mámu, není to kamarád. Od té doby už se neozval. A my jsme byli rádi, že dcera nakonec poznala, jak důležitý je charakter.
