Článek
Ze dne na den se všechno změnilo
Naši kočku jsme měli od kotěte. Byla klidná, přítulná, nikdy neškrábla. Dcera s ní vyrůstala, sdílely spolu postel i hračky. Každý večer ji hladila, než usnula. Jenže pak přišel zlom.
Jednoho rána dcera odmítla jít do pokoje, dokud tam kočka byla. Když jsem se ptala proč, jen opakovala, že se jí bojí. Myslela jsem, že ji někdy poškrábala, nebo že se lekla, když vyskočila. Nic takového se ale nestalo. Kočka se chovala stejně jako vždycky, jen dcera se při pohledu na ni rozklepala.
Noční probuzení
Všimla jsem si, že dcera se začala v noci budit. Nejprve jsem si myslela, že má noční můry. Jenže pokaždé, když jsem přišla do pokoje, seděla kočka na posteli a dívala se na ni. Jednou jsem přišla právě ve chvíli, kdy se dcera pohnula a otočila na bok. Kočka zasyčela, zvedla ocas a napjala celé tělo.
Byla to jen vteřina, ale pro dítě to muselo být děsivé. Představa, že se ve spánku pohneš a zvíře ti u hlavy zasyčí, by vyděsila i dospělého. Když jsem rozsvítila, kočka se uklidnila, jako by se nic nestalo. Dcera ale brečela a křičela, že „kočka zlobí, když se hýbu“.
Když jsme zjistili proč
Další noc jsem to zkusila znovu sledovat. Lehla jsem si k dceři a nechala dveře pootevřené. Když se pohnula, kočka znovu vydala ten ostrý zvuk. Tentokrát jsem si všimla, že reaguje na prudký pohyb pod dekou – asi si myslela, že pod ní něco leze. Nebyl to útok, spíš instinkt. Ale dceři to nikdo nevysvětlí.
Ráno jsem to zkusila opatrně. Vysvětlila jsem, že kočka se jen lekne, když se něco hýbe pod peřinou. Dcera mě poslouchala, ale stejně se nechtěla vrátit do postele, kde spala s ní. Když jsem jí položila otázku, jestli se bojí, přikývla. Řekla jen: „Zlobí, když spím.“
Od té doby spí každá zvlášť
Rozhodli jsme se, že kočku už do dceřina pokoje nepouštíme. Bylo mi jí líto, protože k ní měla silný vztah, ale od té doby má malá klidné noci a přestala se bát usínat. Kočka má svůj pelíšek v obýváku a tam je spokojená.
