Článek
Všechno ví, ale jen z mobilu
Moje dcera nečte noviny. Nečte vlastně skoro nic. Všechno se dozvídá z titulků a krátkých videí. Prý má přehled díky aplikacím. Když jsem jí řekla, že jsem si o kauze ohledně rekonstrukce náměstí četla víc v novinách, jen mávla rukou. Prý už to zná. Mají tam vysadit víc stromů, přidat lavičky a zklidnit dopravu. Krásná budoucnost. Nic víc podle ní netřeba vědět.
Ale něco jí uteklo
Jenže já si v tom článku všimla, že vedle zeleně a laviček chtějí také omezit parkování pro místní obyvatele a zároveň umožnit developerovi přistavět obří komerční objekt. O tom ale nikde na internetu nebyla ani zmínka. Ani v městské facebookové skupině, ani v krátkém videu, které jí vyskočilo jako „vysvětlení celé rekonstrukce“. Bylo to až podezřele pozitivní.
Ukázala jsem jí noviny
Dala jsem jí přečíst odstavec, kde stálo, že se má zrušit 60 parkovacích míst a jejich místo zaujmou výlohy a restaurace. Obyvatelé z přilehlých ulic budou muset nově platit za parkovací místa v podzemní garáži, kterou postaví právě ten developer. Dcera na mě jen koukala a řekla: „To tam fakt není.“ Zkoušela to dohledat, ale nenašla nic. Jen stejná upravená verze reality.
Začala pochybovat
Začala pročítat, co všechno jí její zdroje „zjednodušily“. Nikde žádná zmínka o smlouvě s developery, žádná informace o tom, že se hlasovalo za zavřenými dveřmi. Jen samé PR řeči o zeleni, čistém vzduchu a „městě pro lidi“. V novinách ale bylo jasně napsané, kdo a jak hlasoval, co získá město a co získá onen investor. A taky, že připomínky veřejnosti byly odmítnuty jako neopodstatněné.
Změnila tón
Od té chvíle už se mi nesměje, když si rozkládám noviny. Dokonce se začala víc ptát, co v nich zase bylo. Sama mi jednou řekla, že by možná stálo za to přihlásit si jedno tištěné periodikum. A i když si pořád myslí, že má v telefonu všechno, občas uzná, že některé věci se tam jaksi… nehodí. A právě ty bývají často nejdůležitější.
