Článek
Podezřelý výplatní den
Ten den jsem si otevřela účet v mobilu jako obvykle. Vždycky to byl okamžik drobné radosti, ale tentokrát mi zatrnulo. Částka, která mi naskočila, byla směšná. Polovina toho, co jsem měla dostat. První, co mě napadlo, bylo, že se spletli. Všechno jsem si několikrát přepočítala, zkontrolovala výplatní pásku a přesto to nesedělo.
Zvedla jsem telefon a zavolala do personálního oddělení. Tam mi řekli, že paní, která má na starosti mzdy, je zaneprázdněná, a že mi zavolá zpět. Nezavolala. Druhý den jsem šla přímo za ní.
Rozhovor, který mě odrovnal
Seděla za stolem s výrazem, jako by ji můj problém otravoval. Podala jsem jí pásku a zeptala se, proč mám o polovinu menší výplatu. Chvíli listovala papíry a pak se na mě podívala, jako by mi oznamovala počasí. „Protože jste si neodpracovala všechny hodiny,“ řekla klidně.
Zarazila jsem se. Měla jsem totiž všechny hodiny poctivě odchozené. Měla jsem dokonce pár přesčasů, které mi nikdy nezapočetli. Když jsem jí to řekla, jen pokrčila rameny a dodala, že vedení rozhodlo, že mi neuzná dny, kdy jsem musela zůstat doma kvůli práci na počítači, protože „home office nebyl schválený písemně“.
Kapička, která přetekla
Byla to přesně ta chvíle, kdy ve mně prasklo něco, co se napínalo už měsíce. Pracovala jsem tam dva roky. Vždycky jsem se snažila, chodila přesně, pomáhala novým kolegům, a přesto jsem měla pocit, že se mě vedení snaží jen využít. Teď se to potvrdilo.
Když jsem z kanceláře odcházela, měla jsem v ruce žádost o dovolenou, kterou jsem chtěla podat. Místo toho jsem ji roztrhala a napsala výpověď. Bez jediného slova jsem ji položila na stůl a odešla.
Nečekaný klid
Zpočátku jsem cítila směs vzteku a úlevy. Bylo mi jasné, že nemám jistotu, co bude dál, ale zároveň jsem poprvé po dlouhé době cítila, že jsem udělala něco pro sebe. Všichni mi říkali, že mám počkat, že se to třeba vysvětlí. Ale já věděla, že nejde jen o peníze. Šlo o princip a o respekt, který už jsem tam dávno necítila.
Když se člověk rozhodne nepřijímat nespravedlnost
Novou práci jsem si našla až po několika týdnech, ale nevadilo mi to. Každý den, kdy jsem nevstávala s pocitem křivdy, stál za to. Od té chvíle si mnohem víc hlídám, kam dávám svou energii a komu. A pokaždé, když mi přijde výplata v plné výši, vzpomenu si na ten den a jsem vděčná, že jsem tehdy měla odvahu zvednout se a odejít.
