Článek
Baterie, která mě rozčílila dvakrát
Všechno to začalo nevinně. Kuchyňská baterie, kterou jsem si nechala měnit asi před rokem, začala z ničeho nic kapat. Nešlo o žádné drama, ale jak říká moje sestra: „Voda je tichý zabiják.“ Nechtěla jsem čekat, až mi skapne do skříňky pod dřez celá litrová láhev denně, a tak jsem si na internetu našla kontakt na instalatéra z vedlejší čtvrti. Měl dobré recenze, cena za výjezd přijatelná, a tak jsem zavolala.
Domluvili jsme se po telefonu, že se na to přijde podívat hned druhý den ráno. Byla jsem mile překvapená jeho ochotou. Vypadal jako sympatický mladý muž, přišel včas, měl čisté boty a na rukou žádné tetování, což mě, přiznám se, trochu uklidnilo. Podíval se na baterii, zkontroloval těsnění a po chvilce vyměnil jednu drobnou součástku. Hotovo bylo za dvacet minut. Říkala jsem si, že tohle snad konečně proběhlo bez zbytečného stresu.
Faktura, která mi zkazila čaj
Když mi pak podal účtenku, čekala jsem obvyklou cenu. Něco málo za výjezd, pár korun za součástku. Místo toho jsem ale uviděla částku, která byla téměř dvojnásobná oproti tomu, co jsme si říkali po telefonu. Nechápala jsem. Zeptala jsem se, proč je to tolik, a on mi úplně vážně řekl, že si účtuje „kompenzační poplatek“, protože zakázka byla příliš malá. Doslova mi sdělil, že se mu nevyplatí jezdit kvůli takovým drobnostem, a že si podobné výjezdy zpoplatňuje, aby mu to dávalo ekonomický smysl.
V tu chvíli jsem se ani nenapila čaje, který jsem si připravila k našemu hovoru. Zvedla se ve mně stará učitelka matematiky. Před lety jsem učila desítky dětí základní počty a vím, jak vypadá férový výpočet. Tohle fér nebylo. Dala jsem mu to najevo.
Nejsme žádné trubky
Vysvětlila jsem mu klidným, ale důrazným hlasem, že mě o žádném příplatku předem neinformoval. Že jsem si objednala službu za určitou cenu a že je nesmysl, aby si dodatečně účtoval poplatek jen proto, že pro něj nebyla dost výnosná. Řekla jsem mu, že jestli se mu podobné zakázky nevyplatí, tak ať je prostě nepřijímá. Ale že z lidí, jako jsem já, nebude dělat hlupáky.
Trochu zbledl. Pokusil se něco zamumlat o tom, že to má uvedené na webu. Tak jsem si ten web otevřela před ním. Nic takového tam nebylo. Jen obecné řeči o férovém přístupu a kvalitě práce. Připadalo mi, že nečekal, že si nějaká „paní v letech“ dovolí ho zpochybnit. Ale já už nejsem v tomhle věku na to, abych si nechala něco líbit.
Jak to nakonec dopadlo
Nakonec uznal, že poplatek neúčtuje právem. Z konečné částky mi odečetl dvě stovky, které si přidal navíc. Zaplatila jsem zbytek, poděkovala mu za opravu a pak jsem mu doporučila, ať si do budoucna raději ujasní, za co si účtuje. Nechala jsem ho odejít bez dalších komentářů, ale večer jsem sepsala recenzi, ve které jsem slušně popsala, co se stalo. Aby se další paní jako já nespálila.
A víte co? Připadalo mi, jako by ta kapající baterie nakonec opravila něco i ve mně. Po dlouhé době jsem si znovu připomněla, že nejsem žádná ovce. Že mám právo říct, že něco není v pořádku. A že i když je člověk starší, pořád má dost sil na to, aby se ozval.
