Článek
Letitý salon a nová tvář
Do toho malého salonu jsem chodila roky. Vždy bez problémů, rychle a za rozumnou cenu. Tentokrát ale telefon zvedla mladá slečna, kterou jsem tam nikdy předtím neviděla. Objednala mě a řekla, že se na místě domluvíme, co přesně chci.
První věta mě odzbrojila
Sotva jsem vešla, sjela mě očima a už se nadechovala k výkladu. Prý že moje vlasy jsou bez tvaru, neudržované a že s nimi nic moc nejde dělat. Řekla jsem jí, že chci jen lehce zastřihnout konečky. Jen se ušklíbla a podotkla, že by to stejně nebylo vidět a že „to nemá cenu“.
Zůstala jsem tam jak opařená
Byla jsem v šoku. Člověk si připadá, jako by ho hodnotili za něco, co vůbec nesouvisí s tím, proč přišel. A ještě tím způsobem, že vám dají jasně najevo, že jim za to ani nestojíte. Zeptala jsem se, jestli mě teda ostříhá, nebo ne. Odpověděla mi, že ne a ať si najdu někoho jiného.
Jiný přístup jinde
Doma jsem to řekla dceři a ta mi dala kontakt na svoji kadeřnici. Už při telefonátu byla milá a vstřícná. Přišla jsem tam dva dny nato. Tamní přístup byl úplně jiný. Nikdo mě nesoudil, jen se zeptala, co bych si přála. Vlasy mi ostříhala tak, jak jsem si přála, a ukázala mi i pár triků, jak je upravit.
Sama bych nečekala, že to bude mít takový dopad
Druhá kadeřnice udělala obyčejné zastřižení, žádné kouzlo. A přesto mi od té doby několik lidí řeklo, že mi to vážně sluší. Zpětně mě spíš mrzí, že jsem ve starém salonu tak dlouho zůstávala. Jen proto, že to bylo blízko. Slušné chování a normální přístup totiž někdy udělají víc než nový účes.
