Článek
Když mi došla trpělivost
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které by trávily hodiny před zrcadlem. Ale poslední měsíce jsem si připadala, jako by mi obličej patřil někomu jinému. Líčení nepomáhalo, fotky jsem radši mazala a pokaždé, když jsem se viděla v odrazu výlohy, jsem cítila nepříjemné bodnutí. Nešlo o váhu, ale o to, jak unaveně a těžce jsem působila.
Rozhodla jsem se zajít ke kadeřnici. Chtěla jsem změnu, ale nevěděla jsem jakou. Sedla jsem si do křesla a řekla jen: „Potřebuju vypadat lehčeji. Ne hubenější, ale svěžejší.“
Zázrak zvaný vrstvy
Kadeřnice se na mě chvíli dívala, nakláněla hlavu a pak se usmála. Prý mám krásné oči, ale ztrácí se, protože vlasy mi rámují obličej příliš těžce. Navrhla sestřih do vrstev s delšími prameny kolem tváří a světlejšími pruhy, které prý opticky zjemní rysy.
Nechala jsem ji dělat, co uzná za vhodné. Když mi na závěr vysušila vlasy a podala zrcátko, chvíli jsem nevěřila, že to jsem já. Obličej se mi jako zázrakem vytáhl, brada působila ostřeji a lícní kosti víc vystoupily. Bylo to, jako kdyby mi někdo ubral pět kilo jen nůžkami a fénem.
Nový účes, nové sebevědomí
Doma jsem prošla kolem manžela, aniž bych něco řekla. Zvedl oči od notebooku a zůstal se na mě dívat. „Ty vypadáš nějak jinak,“ řekl pomalu a pak se usmál. Ten pohled stál za všechno. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se na mě dívá se stejným zájmem, jako kdysi.
Začala jsem si víc věřit. Najednou jsem chtěla nosit náušnice, které jsem dřív schovávala, a rtěnku, která ležela měsíce v šuplíku. Nebylo to o účesu samotném, ale o tom, že jsem si znovu připadala hezky.
Co dokáže malá změna
Dnes si říkám, že kdybych věděla, jak moc účes ovlivní můj pocit ze sebe, udělala bych to dávno. Kadeřnice mi otevřela oči v tom nejlepším smyslu. Ukázala mi, že někdy nejde o diety ani make-up, ale o to, jak rámujeme sami sebe.
A manžel? Ten mi teď často říká, že mám „něco jiného v obličeji“. Možná to není jen ten sestřih. Možná je to ten klid a jistota, která se vrátila spolu s novým pohledem do zrcadla.
