Článek
Loni v létě se mi rozbila pračka. Normálně bych to nějak vyřešila, ale zrovna ten měsíc mi přišla složenka za pojistku na dům a syn potřeboval peníze na autoškolu. Všechno najednou. Na účtu mi zbylo něco přes dva tisíce a do výplaty chyběly tři týdny.
Zavolala jsem kamarádce. Znaly jsme se od školy, přes dvacet let. Chodily jsme spolu na kafe každý čtvrtek, hlídaly jsme si navzájem děti, když byly malé. Řekla jsem jí, že potřebuju patnáct tisíc na měsíc, maximálně dva. Řekla, že to není problém. Že mi je pošle odpoledne. Byla jsem jí vděčná. Zavolala jsem manželovi, že je to vyřešené.
Peníze přišly na účet ještě ten den. A s nimi zpráva. Napsala mi, že si sepsala papír. Že mi půjčuje patnáct tisíc na dva měsíce s úrokem pět procent měsíčně. Že to je mezi kamarádkami fér, protože v bance by mi dali horší podmínky.
Přečetla jsem si to třikrát. Pět procent měsíčně. To je sedm set padesát korun za měsíc. Za dva měsíce patnáct set navíc. Napsala jsem jí, jestli to myslí vážně. Odpověděla, že jo. Že peníze jsou peníze a kamarádství je kamarádství a že je důležité to neplést.
Manžel řekl, ať jí ty peníze vrátím hned a půjčíme si jinde. Ale jinde nebylo kde. Na rychlou půjčku jsem nechtěla sáhnout a v bance by mi to za tři týdny nevyřídili. Tak jsem to spolkla a řekla si, že patnáct set mě nezabije.
Jenže pak se to zkomplikovalo. Pračku opravili, ale za týden začala znovu téct. Musela jsem koupit novou. Nestihla jsem vrátit peníze za dva měsíce. Zavolala jsem jí a řekla, že potřebuju ještě měsíc. Řekla, že úrok běží dál. Řekla to tím samým tónem, jakým mi jindy říká, co si dala k obědu.
Vrátila jsem jí všechno po třech měsících. Patnáct tisíc plus úroky. Převedla jsem to na účet a napsala jí, že je to vyřízené. Odpověděla smajlíkem.
Ve čtvrtek jsme šly na kafe jako vždycky. Seděla naproti mně a vyprávěla o dovolené v Chorvatsku. Já jsem míchala lžičkou a přemýšlela, jestli je to pořád ta samá ženská, se kterou jsem před dvaceti lety sdílela svačinu, když jsem zapomněla doma penál. Asi jo. Jenže tehdy mi tu svačinu nepočítala.
Na kafe chodíme pořád. Jen o peníze už bych ji nepoprosila. A ona to asi ví, protože se na to nikdy nezeptala.
