Článek
Večerní rituál
Každý večer to probíhalo stejně. Umýt nádobí, zhasnout v kuchyni, zkontrolovat okna a pak poslední krok. Vytáhnout WiFi modem ze zásuvky. Ne proto, že by to někdo vyžadoval, ale proto, že jsem měla pocit, že se to má. Elektřina v noci, záření, přehřívání, riziko požáru. V hlavě jsem měla směs obav, které jsem kdysi někde četla nebo slyšela od známých. Nikdy jsem si je pořádně neověřovala, ale působily dostatečně rozumně.
Navíc mi přišlo logické nenechávat zapojené zařízení, které zrovna nepotřebuji. Internet přes noc nepoužívám, telefon mám v tichém režimu a spánek beru jako čas, kdy má být byt co nejklidnější. Ten malý klik zásuvky byl pro mě signál, že den skončil. Vytvořila jsem si z toho zvyk, který mi dával pocit kontroly.
První zvláštní signály
Po čase jsem si ale začala všímat drobností. Internet se občas ráno choval podivně. Trvalo dlouho, než se připojil, některé stránky se nenačítaly, televize hlásila výpadek služby. Přisuzovala jsem to poskytovateli nebo stáří zařízení. V duchu jsem si říkala, že technika je dnes přecitlivělá a že výpadky jsou normální.
Pak se přidalo něco dalšího. Modem byl na dotek teplý i krátce po zapnutí. Kontrolky občas blikaly jinak, než jsem byla zvyklá. Jednou dokonce úplně zhasly a já měla pocit, že jsem ho definitivně rozbila. V tu chvíli jsem poprvé zapochybovala, jestli ten můj večerní rituál není spíš problém než řešení.
Návštěva technika
Když už internet vypadával několikrát denně, zavolala jsem technika. Přišel dopoledne, prohlédl zásuvky, kabely a samotný modem. Já mezitím vysvětlovala, že přes noc bývá vypnutý, protože ho vždycky vytahuji ze zásuvky. Řekla jsem to mimoděk, jako samozřejmost.
V tu chvíli se na mě podíval a zarazil se. Zeptal se, jak dlouho to tak dělám. Když jsem odpověděla, že už několik let, jen zakroutil hlavou. Řekl mi, ať s tím přestanu.
Vysvětlil mi, že moderní modemy nejsou stavěné na každodenní tvrdé odpojování ze zásuvky. Že vnitřní součástky dostávají při každém zapnutí náraz, který zkracuje jejich životnost. Že zařízení počítá s tím, že běží nepřetržitě a aktualizuje se hlavně v noci. A že tím, že ho každý večer odpojuji, mu vlastně škodím víc, než kdyby zůstal zapnutý.
Strach z neviditelného
Zůstala jsem trochu zaskočená. Celé roky jsem měla pocit, že dělám správnou a zodpovědnou věc. Přitom jsem vycházela hlavně ze strachu. Ze záření, o kterém jsem nevěděla skoro nic. Z elektřiny, která má pověst neviditelného nepřítele. Nikdy jsem si nepoložila otázku, jestli jsou ty obavy oprávněné nebo jen převzaté.
Technik mi klidně vysvětlil, že výkon WiFi modemu je zanedbatelný, zvlášť ve srovnání s mobilem, který mám u hlavy několik hodin denně. Že spotřeba elektřiny v noci je minimální. A že riziko požáru je u certifikovaného zařízení prakticky nulové. Najednou to všechno znělo racionálně a jednoduše.
Změna návyku
Ten večer jsem modem poprvé nechala zapojený. Šla jsem spát s lehkým pocitem nejistoty, ale taky s vědomím, že jsem se rozhodla na základě informací, ne domněnek. Ráno internet fungoval okamžitě. Žádné zdržení, žádné chyby. Postupně jsem si zvykla a večerní rituál se zjednodušil.
