Hlavní obsah

Když jsme byli v práci, soused bral ovoce z našich stromů. Nafotili jsme ho a ztrapnili před vesnicí

Foto: BalashMirzabey/Freepik.com

Každý rok se to opakovalo. Vždycky, když začalo ovoce dozrávat, část z něj zmizela. Letos jsme se rozhodli zjistit, kdo za tím stojí.

Článek

Dlouholetá záhada

Naše zahrada bývala pýchou celé rodiny. Švestky, jablka, hrušky, všechno po dědovi. Ale poslední roky jsme si všímali, že úroda mizí rychleji, než bychom stačili sklidit. Mysleli jsme si, že to dělají děti z okolí nebo zvířata. Jenže mizelo toho příliš. Kýble švestek, celé větve obrané, dokonce i jablka z vyšších stromů.

Jedno léto jsem se rozhodla, že to už dál trpět nebudeme. Manžel koupil fotopast a připevnil ji k plotu mezi keře. Byla tak nenápadná, že by si jí nikdo nevšiml.

Když jsme viděli, co zachytila

Trvalo to sotva týden. Jednoho odpoledne nám fotopast poslala sérii snímků. Na první fotce stál u našeho stromu soused s kbelíkem. Na další měl natažené ruce a rval švestky jako o život. Nešlo o náhodu ani o pár plodů. Vypadal jako někdo, kdo si přijel pro úrodu.

Seděla jsem u stolu a cítila, jak se mi vaří krev. Toho člověka jsme znali roky. Zdravili jsme se, občas jsme mu půjčili nářadí, dokonce jsme mu kdysi pomáhali, když mu spadl plot. A on nám celou dobu chodil rabovat zahradu.

Jak jsme se rozhodli

Nechtěla jsem se s ním hádat osobně. Věděla jsem, že by zapíral a dělal ze sebe chudáka. Tak jsem vytiskla pár fotek a zveřejnila je ve skupině naší vesnice na sociálních sítích. Napsala jsem jen: „Tak už víme, komu patřily ty prázdné větve.“

Reakce byla okamžitá. Lidé ho poznali hned. Jeden napsal, že mu zmizely hrušky, další, že mu někdo obral ryngle. Příspěvek se rychle šířil a ještě ten večer o tom mluvila celá vesnice.

Po odhalení

Druhý den jsem ho potkala na cestě. Neřekl ani slovo, jen prošel kolem se sklopenou hlavou. Od té doby se nám vyhýbá, nechodí do hospody ani na návsi nezastaví. Nikdo mu nic neudělal, jen se ukázalo, jaký je.

Z úrody nám sice nic nevrátil, ale já měla pocit, že jsme vyhráli. Ne kvůli pomstě, ale protože jsme konečně přestali dělat, že to nevidíme. Dlouhá léta kradl po troškách a všichni mlčeli. Tentokrát se karta obrátila.

Když teď stojím pod těmi stromy, cítím klid. Ne proto, že jsme ho ztrapnili, ale protože se pravda ukázala. A i kdyby už nikdy nic neuznal, aspoň ví, že jsme na to přišli.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz