Článek
Neustálé komplimenty mi začaly být nepříjemné
Seděla ke mně bokem a kdykoli jsem něco udělala, ozvalo se, jak jsem šikovná, pečlivá nebo talentovaná. Ze začátku jsem si říkala, že je prostě vlídná. Po čase jsem ale měla pocit, že jde o něco víc než běžnou podporu. Komentovala i maličkosti. Když jsem si sedla, když jsem vstala, když jsem si upravila vlasy. Všechno doprovázela obdivná slova. Připadalo mi to až přehnané, ale nechtěla jsem vytvářet napětí, proto jsem komplimenty jen přijímala a snažila se to neřešit.
Začala jsem si všímat podivných detailů
Postupně jsem si uvědomila, že mě sleduje víc, než je běžné. Když jsem se otočila, často se dívala přímo na mě a rychle sklouzla pohledem jinam. V kuchyňce mě vždy následovala krátce poté, co jsem tam zamířila. Při obědě si sedala automaticky naproti mně, i když byly volné jiné stoly. Nechovala se nepřátelsky, spíš až příliš zaujatě. Připadala jsem si jako pod drobnohledem.
Pravda vyšla najevo při obědě s jinou kolegyní
Jednou jsme seděly s novou kolegyní z jiného oddělení. Bavily jsme se o běžných věcech v práci a ona se najednou zeptala, jak se mi daří vedle ženy, která ke mně mluví skoro jen o tom, jak skvěle vypadám. Byla jsem zmatená. Myslela jsem, že chválí hlavně moji práci. Kolegyně si odkašlala a řekla, že se o mně zmíněná žena vyjadřuje jako o své motivaci do kanceláře. Doslova řekla, že jí usnadňuji den svou přítomností a že ji fascinuji.
V tu chvíli mi došlo, že tomu nerozumím jen já. Bylo jasné, že to není obyčejné přátelské chování. Připadala jsem si nepříjemně, protože jsem nikdy nedala najevo nic, co by mohlo vzbudit podobný zájem. Najednou mi vše začalo do sebe zapadat. Neustálé sledování, přílišné chválení, neustálá snaha být v mé blízkosti. Uvědomila jsem si, že nejde o běžnou kolegialitu.
Rozhodla jsem se to řešit
Po tom rozhovoru jsem se další dny v práci cítila nervózně. Její pohledy mi začaly vadit víc než dřív. Měla jsem před sebou monitor, ale myšlenky mi neustále odbíhaly k tomu, co se děje kolem. Nechtěla jsem konflikt ani žádné dramatické scény, ale zároveň jsem se necítila bezpečně. Připadala jsem si jako objekt zájmu, o který jsem nikdy nestála.
Nakonec jsem vše řekla vedoucí. Ne barvitě a ne obviňujícím způsobem. Jen jsem popsala situaci tak, jak jsem ji vnímala. Vedoucí byla překvapivě chápavá. Řekla, že můžu požádat o přeřazení na jiné místo v rámci kanceláře. Nechtěla jsem nikomu ublížit, jen jsem potřebovala, aby se situace uklidnila. Tak jsem o přeřazení požádala.
