Článek
Nabídka, která se zdála ideální
Kolegyně se nabídla, že nám během dovolené pohlídá dům. Máme psa a pár rostlin, které potřebují péči, takže mi to přišlo jako skvělá nabídka. V práci jsme spolu vycházely dobře, znala jsem ji několik let a nikdy mě ničím nezklamala. Dokonce odmítla peníze, prý že jí to nevadí a že se jí bude hodit změna prostředí.
Před odjezdem jsem jí všechno ukázala, sepsala krátké instrukce a nechala jí klíče. Byla jsem klidná, že je vše v pořádku. Dovolenou jsme si s manželem naplno užili, moře, slunce, odpočinek. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se budu bát otevřít vlastní dveře, až se vrátíme.
Návrat, který se změnil v šok
Když jsme se po dvou týdnech vrátili, hned po vstupu do domu jsem něco ucítila. Byla to směs vůně parfému a jídla. V kuchyni byly na stole dvě prázdné láhve vína a miska s nedojedeným salátem. Nejprve jsem si myslela, že se kolegyně jen nestihla uklidit, ale pak jsem sešla do obýváku a zůstala stát v němém úžasu.
Na gauči ležely pánské boty, na zemi byla pomačkaná deka a v popelníku několik cigaret. My s manželem nekouříme. Celý obývák působil, jako by tu někdo bydlel. V televizi byl zastavený film z Netflixu, do kterého jsme nikdy ani nezaplatili přístup.
Nečekaná realita
Zavolala jsem kolegyni, abych se zeptala, co se stalo. Zněla překvapeně, že už jsme doma, a přiznala, že tu párkrát přespala s kamarádem. Prý jen využili příležitosti, protože měli rozbitý byt a neměli kam jít. Tvrdila, že nám nic nepoškodili a že vše uklidí.
Jenže když jsem procházela dům, zjistila jsem, že zmizelo pár věcí. Malý Bluetooth reproduktor, sada kosmetiky z koupelny a hlavně prstýnek po babičce, který jsem nechala na poličce. Ten mě bolel nejvíc. Hodnotu měl spíš citovou, ale právě proto mě to zasáhlo.
Zrada, kterou jsem nečekala
Když jsem se jí na to zeptala, reagovala dotčeně, že s tím nemá nic společného. Vymlouvala se, že tu možná byl někdo jiný. Jenže klíče měla jen ona. Manžel mi navrhl, ať to necháme být, že nemáme důkaz, ale já jsem cítila obrovské zklamání.
V práci jsem ji další den potkala. Dělala, jako by se nic nestalo. Jen se usmála a zeptala se, jestli jsme si dovolenou užili. Nedokázala jsem jí ani odpovědět. Později jsem zjistila, že dala výpověď a během týdne z firmy odešla.
Dům už nikomu nesvěřím
Od té doby, kdykoliv odjíždíme, nechávám dům hlídat přes agenturu. Sice to něco stojí, ale mám jistotu, že po návratu mě nečeká další šok. Na tu zkušenost nikdy nezapomenu. Někdy si říkám, že větší ztrátou než prstýnek bylo vědomí, že jsem v člověku viděla spolehlivost, která tam nikdy nebyla.
