Článek
Jak to celé začalo
Mám menší hatchback, se kterým denně jezdím do práce a občas na nákupy. Spotřeba nikdy nebyla velká, ale přesto jsem vždycky koukala, kolik nechám na čerpací stanici. Jednoho dne se mi soused zmínil, že má známého, který mu dodává levnější benzín. Prý je to normální palivo, jen se dá sehnat mimo pumpu. Nabídl mi, že mi ho bude prodávat taky, pokud chci. Cena byla skoro o pět korun nižší na litr, což při mých jízdách dělalo docela rozdíl.
Pokušení ušetřit
Nejdřív jsem váhala, ale když jsem viděla, kolik soused šetří, kývla jsem. Přivezl mi pár kanystrů a já je začala používat. Auto jezdilo normálně, žádné potíže jsem nepozorovala. Každý měsíc jsem tak ušetřila několik stovek a měla jsem pocit, že jsem vyhrála nad drahými pumpami. Nikdy by mě nenapadlo, že by se za tím mohlo skrývat něco špatného.
První signály problémů
Po pár měsících se ale začaly objevovat drobnosti. Auto občas nastartovalo hůř, někdy motor zadrhnul při rozjezdu. Připisovala jsem to stáří vozu a myslela si, že je to normální. Navíc jsem stále jezdila a tankovala levně, což mě uklidňovalo. Jenže postupně se problémy stupňovaly. Motor se dusil, kontrolka svítila častěji a já začínala mít nepříjemný pocit, že něco není v pořádku.
Návštěva v servisu
Nakonec mi jednoho dne auto úplně zhaslo při jízdě. Nezbylo mi nic jiného než odtáhnout ho do servisu. Mechanik si ho prohlédl a po chvíli mi oznámil, že mám zničené vstřikovače, ucpaný filtr a že se mi do motoru dostaly usazeniny, které tam rozhodně neměly co dělat. Zeptal se, kde tankuju, a já mu trochu váhavě řekla o sousedovi a jeho benzínu. Jen se na mě podíval a řekl, že to je přesně ten důvod, proč auto vypadá tak, jak vypadá. Prý to palivo bylo nejspíš ředěné nebo nekvalitní a můj motor na něj doplatil.
Tvrdá realita
Když mi vyčíslil opravu, skoro jsem oněměla. Částka převyšovala vše, co jsem za ten rok na benzínu ušetřila, a ještě něco navíc. V tu chvíli mi došlo, že má touha po úspoře se obrátila proti mně. Cítila jsem vztek i hloupost zároveň. Soused se samozřejmě tvářil, že o ničem nevěděl, a já jsem si mohla jen rvát vlasy.
Co se stalo potom
Oprava trvala několik dní a stála mě spoustu peněz. Od té doby tankuju výhradně na ověřené čerpací stanici a ani náhodou bych si už nevzala benzín z kanystru od někoho, komu nejde věřit. Ten pocit, když jsem slyšela verdikt mechanika, mám pořád před očima. Byla to lekce, kterou už nikdy nezapomenu, protože jsem si sama způsobila problém, který se dal jednoduše předejít.
