Článek
Podezření se potvrdilo
Naše zahrada byla vždy moje pýcha. Letos jabloně obrodily tak, že větve sotva unesly váhu plodů. Přesto jsem si všimla, že ovoce mizí rychleji než obvykle. Nejprve jsem to přičítala ptákům, ale pak jsem zahlédla, jak se u plotu něco mihlo. V tu chvíli mi došlo, že to nejsou žádní opeřenci, ale lidské ruce.
Nechtěla jsem nikoho obviňovat
S manželem jsme si dlouho lámali hlavu, jestli jen nepřeháníme. Vždyť co je pár jablek. Jenže když se ze spodní poloviny stromu ztratily téměř všechny plody během dvou dní, bylo jasné, že nejde o náhodu. Nechtěla jsem se hádat se sousedy ani stát na zahradě s foťákem, a tak jsme se rozhodli pro nenápadnější cestu.
Skrytá kamera ve větvích
Manžel přinesl malou kameru, kterou jinak používáme na dovolených. Připevnil ji mezi větve tak, aby zabírala plot i spodní část stromu. Přiznám se, měla jsem z toho zvláštní pocit. Nikdy by mě nenapadlo, že budu sledovat vlastní zahradu. Druhý den jsme záznam zkontrolovali a skoro jsem nedýchala, když se na obrazovce objevily dvě cizí postavy. Byli to mladí lidé, kteří se smáli a s naprostým klidem si trhali naše ovoce do tašek.
Co s důkazem
Chvíli jsme přemýšleli, jestli to nechat být. Ale když se na nahrávce ukázalo, že se vraceli i další den a brali už i hrušky, rozhodli jsme se nahrávku odnést na úřad. Nešlo jen o pár plodů, ale o princip. Celý rok se o zahradu staráme a někdo si přijde a odnese to, co jsme vypěstovali.
Reakce úředníků
Na obecním úřadě byli překvapivě vstřícní. Podívali se na záznam a ujistili nás, že to předají k řešení. Netušila jsem, co od toho čekat, ale měla jsem pocit, že jsme udělali správnou věc. Po týdnu nám volali, že pachatele našli. Byli to lidé z vedlejší vesnice.
Nepříjemné setkání
Jedno odpoledne u nás zazvonili. Byli v rozpacích, omlouvali se a nabízeli peníze za škodu. Řekla jsem jim jen, že nejde o peníze. Poprosila jsem je, aby si uvědomili, že zahrada není veřejný sad. Sklopili oči a odešli. Od té doby je u plotu klid.
Zůstala ve mně pachuť
I když se to vyřešilo, něco ve mně zůstalo. Předtím jsem si myslela, že naše zahrada je bezpečné místo a že lidé mají respekt k cizím věcem. Teď, když sbírám jablka, vždycky si vzpomenu na záznam z kamery. Přesto jsem ráda, že jsme sebrali odvahu to řešit. Dala jsem tím jasně najevo, že naše práce a úroda mají hodnotu.
