Hlavní obsah

Manžel chodil pravidelně cvičit. Domů se vracel sedřený, ale ukázalo se, že to nebylo ze zvedání vah

Foto: senivpetro/Freepik.com

Poslední měsíce se domů vracel pozdě, unavený a pokaždé tvrdil, že měl náročný trénink. Věřila jsem mu, dokud mi nezačalo docházet, že některé věci spolu vůbec nesedí.

Článek

Změna, kterou nešlo přehlédnout

Cvičení bylo jeho rituálem. Pevně dané dny, stejný čas, stejná taška u dveří. Najednou se ale začal zdržovat. Přicházel domů vyčerpanější než dřív, často bez nálady, někdy skoro až nervózní. Když jsem se ptala, odbyl mě tím, že si dává do těla víc než kdy jindy. Tvrdil, že chce zlepšit formu.

Jenže jeho únava byla jiná. Nebyla to klasická svalová bolest, spíš psychické vyčerpání. Sprchu si dával okamžitě a oblečení házel rovnou do pračky. A pak tu byl ten pach. Cizí parfém, který se nedal vysvětlit společnými šatnami ani dezodorantem.

První pochybnosti

Začala jsem si v hlavě přehrávat drobnosti. Změny v chování, telefon otočený displejem dolů, časté zprávy večer. Připadala jsem si hloupě, že si toho všímám, a ještě hloupěji, že mě to bolí. Nechtěla jsem být podezíravá manželka, která hledá problémy tam, kde nejsou.

Jednoho dne ale zapomněl telefon doma. Přišla zpráva. Nečetla jsem obsah, ale jméno mi nic neříkalo. Když jsem se ho na to večer zeptala, reagoval podrážděně. Prý někdo z fitka. Ta rychlá odpověď bez přemýšlení mi potvrdila to, čeho jsem se bála.

Přiznání bez emocí

Pravda z něj dostávala pomalu. Nejprve zapírání, pak mlčení. Nakonec se sesunul na židli a přiznal, že v posilovně skutečně tráví hodně času, ale ne tréninkem. Seznámil se tam s jinou ženou. Společné sprchy, řeči o cvičení, nenápadné dotyky. Později kafe a hotel nedaleko.

Řekl mi to skoro bez emocí, jako by mluvil o cizím člověku. Odřený nebyl ze zvedání vah, ale z toho, co následovalo po nich. Každý večer mi lhal, aniž by zaváhal.

Když všechno do sebe zapadne

Najednou mi došlo, proč byl doma jiný. Proč se na mě nedíval, proč se vyhýbal dotekům. Nešlo o jednu chybu, ale o dlouhou hru na normální manželství. Nejvíc mě bolelo, že jsem mu věřila ve chvílích, kdy jsem ho litovala, když jsem mu vařila večeři a ptala se, jestli ho bolí svaly.

Poslední iluze

Dnes už se na jeho cvičení nedokážu dívat stejně. Slova o disciplíně, dřině a překonávání sebe sama pro mě ztratila význam. Když si vzpomenu, jak se vracel sedřený a zpocený, vím, že to nebyla únava z posilovny. Byla to únava z dvojího života, který se mu jednoho dne prostě rozpadl.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz