Článek
Páteční večer
Byl pátek, kolem sedmé, když se objevil ve dveřích s úsměvem a krabicí v ruce. Řekl, že dort zbyl po kolegově narozeninách a že by byla škoda ho vyhodit. Položil ho na stůl a odešel se převléct. Měla jsem radost. Poslední dobou mezi námi panovalo napětí, tak jsem si říkala, že by to mohl být hezký večer.
Když se vrátil, udělala jsem čaj a postavila před nás talířky. Krabici jsem otevřela s úsměvem, ale ten mi zmrzl ve chvíli, kdy jsem si všimla malého složeného papírku položeného na kraji dortu.
Papírek mezi šlehačkou
Na první pohled to vypadalo, že se tam dostal náhodou. Jenže když jsem ho rozložila, zůstala jsem ztuhlá. Na papírku bylo napsáno: „Děkuju za včerejšek. Bylo to nádherné.“ Písmo bylo drobné, ženské, s malým srdíčkem na konci.
Ruka se mi třásla, když jsem se podívala na manžela. V tu chvíli pochopil, že jsem to našla. Zbledl, ale nic neřekl. Jen se zhluboka nadechl a snažil se působit klidně. V tichu jsem cítila, jak mi v uších buší krev.
Zeptala jsem se ho, čí ten dort vlastně byl. Zamumlal, že ho přinesla kolegyně, a že netuší, proč tam ten vzkaz je. Prý si ho nevšiml. Ale bylo jasné, že lže.
Ticho u stolu
Nikdo z nás nemluvil. Čaj vychladl a dort zůstal nedotčený. Zírala jsem na ten papírek a v hlavě se mi střídaly vztek, smutek a prázdnota. Přemýšlela jsem, jak dlouho to trvá. Kdo ta žena je. Co pro něj znamená.
On nakonec řekl jen, že mě má rád a že o nic nejde. Ale ta věta zněla tak prázdně, že se rozplynula ve vzduchu dřív, než dopadla na stůl.
Ráno poté
V noci jsem skoro nespala. Hlavou se mi honily obrazy z posledních měsíců. Jak odcházel pozdě z práce. Jak se smál do telefonu. Jak mě objímal jen ze zvyku. Ráno jsem vstala, vzala krabici s dortem, papírek zastrčila zpět dovnitř a položila ji před něj na stůl.
Neřekla jsem ani slovo. Jen jsem se na něj podívala. Chvíli stál, pak sklopil zrak a vyšel z kuchyně. Dveře za ním tiše zaklaply.
Poslední drobek
Ten dort tam stál celý den. Večer jsem ho vyhodila, i s tím papírkem. Vůně vanilky a malin se ještě chvíli držela ve vzduchu. Možná naposledy připomínala něco sladkého, co z našeho vztahu zbylo.
