Článek
Všední sobota
Byla to úplně obyčejná sobota. On si ráno nalil kávu, zkontroloval kurz zlotého a oznámil, že skočí do Polska pro nákup. Není to nic neobvyklého, jezdí tam občas, když chce ušetřit. Já jen mávla rukou a připomněla mu, ať nezapomene na náš oblíbený sýr a čokoládu. Netušila jsem, že tentokrát veze něco úplně jiného.
Příliš dlouhé ticho
Celý den se neozýval. Žádné zprávy, žádné fotky regálů, jak to má ve zvyku. K večeru jsem začala být lehce nervózní, protože měl už dávno být doma. Když jsem mu volala, telefon byl vypnutý. Představovala jsem si všechny možné scénáře, jen ne ten, který se nakonec stal.
Návrat s tajemstvím
Přijel až po deváté. Z auta se ozvalo bouchání, jak tahal těžké tašky. Vyšla jsem mu naproti a hned jsem poznala, že něco tají. Tvrdil, že má překvapení, a že ho mám vidět až sama. Pomalu otevřel kufr, a mně na okamžik přestalo bít srdce.
Kufr plný kachliček
Místo potravin ležely v kufru balíky obkladů, lepidla, nová baterie a krabice s nápisem „sprchový set“. Stála jsem jako přimražená. On se jen usmíval a prohlásil, že když už to v Polsku mají o polovinu levnější, rozhodl se, že tu naši koupelnu konečně předělá.
Ten okamžik, kdy jsem ztuhla
Nedokázala jsem ze sebe dostat ani slovo. Tři roky ho přemlouvám, ať se do té rekonstrukce pustí. Vždycky měl nějaký důvod, proč to odložit – práce, peníze, čas. A teď najednou stojí v garáži, hrdý jako páv, a hlásí, že už všechno koupil. Smála jsem se a brečela zároveň.
Konečně
Druhý den jsme společně vykládali kufr a plánovali, jak to celé zvládneme. Já pořád nemohla uvěřit, že ten samý muž, který tři roky tvrdil, že není vhodná chvíle, najednou přivezl z Polska celou koupelnu. V tu chvíli jsem pochopila, že někdy se muž nerozhodne po domluvě, ale až tehdy, když se sám překvapí. A vlastně jsem to přijala se spokojeností.
